Princezna, která milovala květiny

zobrazeno 43×

Vložil(a): dáša, 2. 3. 2016 18.41

Byl jednou jeden král a byla jednou jedna královna a těm se jednoho dne narodila překrásná princezna. Když princezna poprvé otevřela oči, její pohled padnul na květinu ve váze na stole. A na co princezny upřou svůj první pohled, to milují až do konce svých dnů, a tak nejkrásnější princezna na světě od toho dne milovala květiny. Od toho dne královna chřadla a scházela králi před očima, neboť se tím, že princezna miluje květiny, velmi trápila. Když ležela na smrtelném loži, prosila krále, aby nezůstával sám, ale znovu se oženil a vzal si paní dobrou a šlechetnou. Král jí to slíbil a ona navždy zavřela oči. Král se trápil, kudy chodil, tudy myslel na milovanou královnu, kralování přenechal rádcům a každý den vyjížděl do hlubokých lesů na lov. Jednoho dne král zabloudil dál než obvykle a dostal se k malé lesní chaloupce. Kvapem se blížil večer, a tak zaklepal na dveře, aby požádal o nocleh. Z chaloupky vyšla krásná žena, která ho pozvala dál. Král byl její krásou očarován tak, že ji na místě nabídnul, aby se stala jeho ženou. A ona svolila. Za pár dní se konala velká svatba, král se opět usmíval a nevšimnul si, že jeho dcera se neraduje s ním. 
Princezna trávila celé dny v královských zahradách mezi květinami a nové královně se vyhýbala. Ale král byl šťasten a do roka se mu narodila další dcera. I tato princezna byla krásná jako den a dobrá jako slunce. Král i královna jí milovali celým svým srdcem a na princeznu v zahradách nevzpomněli. Princezna chodila celé dny mezi svými květinami a ony se jí vyptávaly na její setru a ona jim vyprávěla o její kráse a dobrotě srdce a květiny princeznu prosily, aby ji taky někdy přivedla do zahrady. A tak princezna, která květiny nade vše milovala, jednoho dne svoji mladší sestru do zahrad opravdu přivedla. Ale ta květiny nemilovala nade vše, líbily se jí, ale stejně nadšená byla z krásných motýlů, pestrobarevných ptáků v korunách a zlatých rybek v kašnách. Tu se květiny nad tím, že je tahle princezna dosti nemiluje, zasmušily, sklonily k sobě hlavy, zašeptaly nějakou kouzelnou zaříkávačku a z malé princezny byla najednou obyčejná šedá myš, která zděšená vypískla a zmizela v díře v zemi. 
Na zámku zavládlo zděšení a smutek, když vešlo ve známost, že se princezna ztratila. Princezna, která milovala květiny, však mlčela. Král i královna hořekovali, dlouho se trápili, ale jejich smutek do roka pominul, neboť se jim narodila další dcera. I tato princezna byla krásná jako den a dobrá jako slunce. A květiny v zahradách opět princeznu, která je tolik milovala, prosily, aby jim svoji sestru přivedla ukázat a ona opět svolila a jednoho dne svoji sestřičku do královských zahrad přivedla. Ale ani tato princezna nemilovala květiny o nic více než motýly, ptáky a zlaté rybky, což květiny opět rozhněvalo a proměnily ji v šedivou myš, která zděšeně utekla do díry v zemi. 
A opět na zámku zavládnul smutek, královna hořekovala, král plakal a všichni princeznu hledali, ale nalézt ji nikde nemohli. Ale Pán se nad nimi smiloval do třetice a potřetí jejich svazek požehnal a do roka se jim narodila další princezna, ale tato princezna byla ošklivá jako noc a zlá jako smrt. A květiny v zahradách princeznu, která je milovala, opět prosily, aby jim přivedla ukázat svoji sestru. A ona se zdráhala, setra byla sice ošklivá a zlostná, ale rodiče ji milovali nade vše a střežili ji jako oko v hlavě. Ale nakonec přece jen květinovému naléhání neodolala a jednoho dne brzy ráno, když královna i král ještě spali, svoji nejmladší sestřičku do zahrady přivedla. Ošklivá a zlá princezna přišla do zahrady a před její ošklivosti a zlobou se ty překrásné květiny začaly třást, a když přišla ještě blíž, začaly ty překrásné květiny klonit své něžné hlavy a když přišla až k nim, květiny tou zlobou a ošklivostí celé zčernaly a nadobro uschnuly. Když to princezna, která milovala květiny viděla, začala nad tou zkázou lomit rukama a hořekovat, až jí z toho puklo srdce a skácela se bez života k zemi. A sotva se její mrtvé tělo dotklo země, země je pohltila a z myší díry vyběhly dvě šedé myšky a rázem z nich byly dvě překrásné princezničky a ty přiběhly k té nejmladší a radostně ji objímaly a líbaly. A ta nejmladší princezna už vůbec nebyla ošklivá ani zlá, všechna ta její zloba a ošklivost odešla spolu s květinami. A na zámku zavládlo veselí, princezny, co milovala květiny, nikdo nelitoval. Král, královna i tři princezny pak žili šťastně a spokojeně do konce svých dní. 
A od těch dob v tom království dbali na to, aby se novorozené dítě vždy podívalo nejprve do tváře své matky.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight