Pověst o studánce Litoše

zobrazeno 30×

Vložil(a): jitkamety, 9. 4. 2016 19.17

Před dávnými časy chodily se do studánky Litochy koupat tři divé ženy. Jednou šel Holeček za soumraku kolem studánky domů, spatřil je a jedna se mu zalíbila, že stál jako omámený, až ženy zmizely.
Holeček neměl od té chvíle nikde stání. Umínil si, že stůj co stůj tu divou pannu chytí a za ženu domů si ji odnese. Chodil denně ke studánce a čekal v blízké houštině uschován, až konečně třetího dne milé ženy opět přišly.
Sotva se k Holečkovi na doskok přiblížily, vyskočil z houštiny, uchopil svou zamilovanou a uháněl s ní k domovu. Neohlížel se, ani neviděl, kterak druhé dvě ženy náhle v bílé holubice se proměnily, a družku svou obletujíce, volaly:
„Lindi, Lindo, Linduše,
nepovídej, nač je voda v Litoše!“
Linda se snášela s Holečkem dobře, ale vymínila si, aby jí nikdy nevyčítal, že byla divou ženou. Holeček všecko svatosvatě slíbil.
Jednou byl Holeček přes pole. Linda vyšla ke studánce, rozhlédla se po nebi, nabrala do džbánku vody, a když se domů vrátila, kázala čeledi, aby ihned všecko obilí ..... bylo ještě zelené a sotva půl zrna v klasu ..... požali a domů svezli. Linda sama byla všude přítomna a v krátké době byla celá úroda za zelena doma.
Holeček uslyšel již na cestě, co se stalo, a lidi mu toho namluvili plnou hlavu.
Celý rozhněvaný vešel domů, a když viděl Lindu uprostřed zeleného obilí, jak mísu hliněnou v ruce drží a obilí vodou kropí, nemohl se udržet déle a osopil se na ni:
„Tys přece jen divous divoký! Cos mi to učinila?“
Lindě vypadla mísa z ruky; pohleděla smutně na Holečka, mlčky zalomila rukama, a překročivši práh, zmizela.
Tři dny nato přihnalo se velké krupobití a utlouklo všecku ourodu polní, takže nebylo možná ani rozeznat, kde dřív co zaseto bylo.
Tu teprve sedlo Holečkovi na rozum, že Linda nebyla bytostí jako jiní lidé, a že předpovídajíc krupobití, aspoň něco zachránit chtěla.
Jaké bylo ale podivení Holečkovo, když přišel pod přístřešek, kde obilí srovnáno bylo. Tu spatřil od saminké země až po hřeben plno velkých, těžkých a jako zlato žlutých klasů a obilí všecko jako by na poli nejkrásněji bylo dozrálo. Nyní naříkal a bědoval, že Lindu z domu svého vypudil, chodil po lesích, chodil ke studánce, volal Lindu, ale marně.
Holeček čekal celé dni a celé noci u studánky a domů se více nevrátil.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight