Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba

Dobrý den, pantáto Neplato.“
„Vítám Tě Kubo Mlátihubo.“
„Vy máte dceru Kačenku, dáte mi ji za ženu?“
„Proč ne, když bude pajmáma Liboprava, bratr Pejcholez, sestra Hrachomíra i pěkná Kačenka chtít, můžete se vzít.“
„A kde najdu pajmámu Libopravu?“
„Je ve chlévě a dojí krávu.“
„Dobrý den, pajmámo Libopravo.“
„Vítám Tě, Kubo Mlátihubo.“
„Vy máte dceru Kačenku, dáte mi ji za ženu?“
„Proč ne, když bude pantáta Neplata, bratr Pcjcholez, sestra Hrachomíra a pěkná Kačenka chtít, můžete se vzít.“
„A kde najdu bratra Pejcholeza?“
„Je pod kůlnou a dřevo řezá.“
„Dobrý den, bratře Pejcholeze.“
„Vítám Tě, Kubo Mlátihubo.“
„Vy máte sestru Kačenku, dáte mi ji za ženu?“
„Proč ne, když bude pantáta Neplata, pajmáma Liboprava, sestra Hrachomíra i pěkná Kačenka chtít, můžete se vzít.“
„A kdepak je sestra Hrachomíra?“
„Chodípo zahradě, lusky sbírá.“
„Dobrý den, sestro Hrachomíro.“
„Vítám Tě, Kubo Mlátihubo.“
„Vy máte sestru Kačenku, dáte mi ji za ženu?“
„Proč ne, když bude pantáta Neplata, pajmáma Liboprava, bratr Pejcholez i pěkná Kačenka chtít, můžete se vzít.“
„A kdepak je sama pěkná Kačenka ?“
„V komoře počítá, co všechno má.“
„Dobrý den, pěkná Kačenko.“
„Vítám Tě, Kubo Mlátihubo.“
„Chceš, pěkná Kačenko, moje být?“
„Proč ne, když bude pantáta Neplata, pajmáma Liboprava, bratr Pejcholez a sestra Hrachomíra chtít, můžeme se vzít.“
„Když teď chceš, Kačenko, za muže jít, kolikpak budeš věnem mít?“
„Na penězích šest krejcarů, půldruhého groše dluhů, půl libry křížal, hrst třešinek,
hrst chlebových odrobinek, pytlík trnek, jalovčinek, to mám všecko nasušeno: Není-li to pěkné věno ?
A co ty, Kubo Mlátihubo, jaképak máš řemeslo? Jsi snad krejčí?“
„To něco lepšího.“
„Tak švec?“
„To něco lepšího.“
„Tak oráč?“
„To něco lepšího.“
„Tak kovář?“
„To něco lepšího.“
„Tak mlynář?“
„To něco mnohem lepšího.“
„Snad nejsi košťatář?“
„Teď jsi to trefila. No řekni, pěkná Kačenko, není to nejlepší řemeslo?“