Otcovská přísaha

zobrazeno 64×

Vložil(a): jitkamety, 16. 5. 2016 15.32

Byl jeden stařec a měl tři syny a jednu dceru. Když nastala doba, že měl zemřít, zavolal všechny své tři syny a zapřísáhl je, aby sestru dali prvnímu, kdo přijde a o ni požádá, ať je to kdokoli.
Za nějaký čas po otcově smrti přijel na dvoukoláku jeden stařec a požádal o dívku. Dva starší bratři nechtěli mu ji hned dát, že je starý a chudý, ale nejmladší na ně naléhal, aby si připomněli, co otci slíbili a přísahali na smrtelné loži, a aby mu ji dali. A tak ji starcovi dali a ten si ji odvedl domů.
Za nějaký čas šel nejstarší bratr sestru navštívit, a když tam přišel, uviděl dům tak veliký, že větší ani být nemohl.
Sestra měla velkou radost, když uviděla bratra, a když se jí bratr ptal, jak se jí vede, odpověděla mu:
„Dobře, lépe se mi ani vést nemůže.“
Když bratr přijel k sestře, stařec doma nebyl, ale za chvilku přišel i on a byl velmi rád, když uviděl bratra své ženy.
I povídá mu:
„Pohodujeme a poveselíme se, ale nejdříve jeď s mým koněm na trávu. Nasekej ji ale tam, kde kůň nohou zahrabe, a ne tam, kde se Tobě zachce.“
Švagr mu odpověděl:
„Dobře, švagře, pojedu.“
Potom vsedl na koně a odjel. Jak tak jel, přijel na stříbrný most. Když most uviděl a poznal, že je celý ze stříbra, posedla ho lakota, seskočil z koně, vylomil jednu stříbrnou desku a povídá si:
„Pomohu si aspoň.“
Potom nasekal trávu, kde se jemu zachtělo, a nečekal, až kůň zahrabe nohou, znovu vsedl na koně a vrátil se zpátky.
Když se vrátil domů, odvedl koně do konírny, hodil před něj trávu a vešel do domu. Když tam vešel, ptal se ho stařec, zda se postaral o koně a zda kůň žere trávu. Ten odpověděl, že se o něj postaral a že žere.
Tu stařec povídá:
„Dobrá, sám se podívám.“
I vešel do konírny a tu vidí, že se kůň trávy ani nedotkl. Stařec poznal, že tráva není nasečena tak, jak poručil. Proto hned vyvedl švagra bez pohoštění ven, aby šel, odkud přišel.
Když se vrátil domů, nepověděl bratrům, jak u švagra pochodil, ale povídá prostřednímu bratrovi:
„Švagr Tě pozdravuje a vzkazuje Ti, abys k němu i Ty přišel na návštěvu.“
Za nějaký čas šel navštívit sestru prostřední bratr, ale i on pochodil stejně jako ten první: i jeho poslal švagr právě tak na trávu, a když bratr přijel na stříbrný most, i jeho posedla lakota jako toho nejstaršího, vytrhl jednu stříbrnou desku a nenasekal trávu tak, jak mu švagr řekl, ale jak se mu zachtělo. A když se vrátil do švagrova domu, přistihl švagr i jeho při lži a poslal ho domů bez pohoštění jako toho prvního.
A když se i on vrátil domů, nepověděl nikomu, jak u švagra pochodil, ale řekl nejmladšímu bratrovi:
„Švagr Tě pozdravuje a vzkazuje Ti, abys k němu i Ty přišel na návštěvu.“
Po nějakém čase šel i nejmladší bratr.
Když ho sestra uviděla, měla velikou radost, a povídala mu:
„Jenom si, bratře, nepočínej tak, jako si počínali naši bratři.“
Nejmladší nevěděl, jak si počínali, a ani sestra mu nechtěla říci nic víc než jenom to.
Když přišel švagr domů, měl také velikou radost, že přišel ženin bratr, a povídá mu:
„Pohodujeme a poveselíme se, ale nejprve jeď s mám koněm na trávu. Nasekej ji ale tam, kde kůň zahrabe nohou, a ne tam, kde se Tobě zachce.“
Nejmladší vsedl na koně a odejel na trávu. Když přijel na onen most, podivil se, jak je krásný, ale bylo mu opravdu líto, že na něm nejsou ty dvě desky. A když přijel doprostřed, podíval se z jedné strany dolů z mostu a vidí, že pod ním v jednom velikém kotli vře voda a v ní že se vaří lidské hlavy a že orlové ty hlavy seshora klovou.
Když přejel přes most, přijel do jedné vesnice, a jak tou vesnicí projížděl, slyšel ze všech stran samý zpěv a veselí. I podivil se, že si celá vesnice prozpěvuje a veselí se. A tak se zeptal jednoho:
„Jak to, brachu, že je u Vás tak veselo?“
A ten mu odpověděl:
„Proč by nebylo veselo, když každý rok máme bohatou úrodu a všeho máme dostatek?“
Když vyjel z vesnice, našel na cestě dvě fenky, jak se bez ustání perou. I začal je rozhánět, ale nemohl je rozehnat, a tak je nechal být a jel dál. A jak tak jel, přijel do druhé vesnice, a když tou vesnicí projížděl, viděl všude jenom zármutek a naříkání.
I povídá jednomu:
„Jel jsem jednou vesnicí a viděl jsem, že je tam veselo. Tak proč tady u Vás jsou všichni tak smutní?“
Sedlák mu odpověděl:
„Jak by u nás nebyli všichni tak smutní, když nám všechno každý rok kroupy potlučou, a proto nic nemáme?“
Když vyjel z té vesnice, našel dva vepře, a ti se bez ustání rvali. Začal je rozhánět, ale marně. A tak když je rozehnat nemohl, nechal je být a jel dál.
Nakonec ho kůň donesl na jednu překrásnou louku. Když byli uprostřed louky, kůň se zastavil a zahrabal nohou. Tu ten nejmladší seskočil z koně, nasekal trávu a vrátil se zpátky domů. Když přijel domů, zavedl koně do konírny, dal mu trávu a kůň hned začal žrát.
Když švagr uviděl, že mu ženin bratr dobře koně opatřil, byl velice rád a povídá mu:
„Tys mi opravdový švagr, teď se budeme veselit a hodovat.“
Potom usedli ke stolu a začali večeřet.
Při večeři povídá mu stařec:
„Teď mi pověz, co jsi viděl.“
A on mu odpověděl:
„Och, milý švagře, to se ani nedá povědět, co jsem viděl. Nejprve jsem viděl pěkný stříbrný most, ale je zohyzděn, protože mu chybějí dvě desky. Kdo je vzal, toho ať sám pánbůh potrestá.“
Stařec mu na to povídá:
„Ukradli je Tvoji bratři, a jak si počínali, tak také dopadli. Ale pověz mi, co jsi ještě viděl.“
Nejmladší povídá:
„Uprostřed pod mostem jsem viděl veliký kotel, ve kterém vřela voda, a v tom kotli hlavy mrtvých, které seshora klovali orlové.“
Na to mu švagr řekl:
„Taková jsou věčná muka na onom světě. Co jsi ještě viděl?“
Nejmladší pokračoval:
„Viděl jsem vesnici a v ní byli všichni veselí.“
Švagr mu na to řekl:
„To jsou lidé, které bůh má rád: každého rádi přijmou a pohostí a chuďasa neodženou s prázdnou od svých domů. Pověz, co jsi ještě viděl.“
A nejmladší mu dál vypravuje:
„Viděl jsem na cestě dvě fenky, jak se bez ustání perou.“
A švagr na to:
„To jsou dvě švagrové. Co jsi ještě viděl?“
Nejmladší odpověděl:
„Viděl jsem druhou vesnici a v ní byli všichni smutní.“
Stařec mu řekl:
„Tam není žádná spravedlnost a žádná svornost, tam boha neznají. Co jsi ještě viděl?“
Nejmladší odpověděl:
„Viděl jsem dva vepře, jak se bez ustání rvou.“
Na to švagr:
„To jsou bratři, kteří spolu nežijí v dobrém. Pověz mi, co jsi ještě viděl.“
Nejmladší mu povídá:
„Viděl jsem překrásnou louku. Tam bych chtěl zůstat tři dny, abych se na tu krásu mohl dosyta vynadívat.“
Na to mu švagr povídá:
„Takový je ráj na onom světě; je těžké tam přijít.“
Potom ještě hodně dlouho hodovali a veselili se. Nakonec se nejmladší bratr zvedl, a že půjde domů. Švagr ho dobře vypravil na cestu, dal mu veliký dar a řekl mu, že hned v něm poznal poctivého člověka, protože naléhal na to, aby byla splněna otcovská přísaha, a že bude šťasten a jeho bratři nešťastní.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight