O zlobivém skřítkovi

zobrazeno 41×

Vložil(a): vequi, 18. 1. 2016 23.53

Kdysi dávno žili v dalekých vysokých horách skřítkové. Říkalo se, že v těch horách je vchod do Pekla a oni jej hlídají. Jednoho dne se jedné ze skřítčích rodin narodil již dlouho očekávaný synáček a všichni oslavovali jeho příchod. Dostal jméno Karlík a už od narození se měl čile k světu. Celé dny zkoumal skřítčí jeskyně, často zabloudil i do pekelných chodeb, a tak netrvalo dlouho a vyznal se v horách lépe než kdokoli jiný. Avšak místo, aby ostatním pomáhal, naopak zlobil a škodil. Svých znalostí potom využíval k tomu, aby se schovával před tresty. Ovšem všechno má svou mez, a když Karlíkově mamince došla trpělivost, rozhodla se zajít do Pekla na návštěvu za Luciferem. Pověděla mu o starostech, které jí její synek působí a žádala ho o radu, jak by ho mohla za jeho taškařice potrestat, aby se to odnaučil, takhle zlobit! Lucifer se zaradoval. Hospodský z pekelné hospody si totiž zažádal o dovolenou a Vládce pekel právě sháněl někoho, kdo by ho dočasně zastoupil. Karlíkova maminka okamžitě souhlasila a slíbila, že hned dalšího dne svého nezbedníka přivede.

Ovšem to by nebyl Karlík, aby neutekl a někam se neschoval, jakmile zaslechl, co ho čeká. Jenže Lucifer se nedal jen tak obelstít a sám se ho vydal hledat. A tak, než slunce zapadlo, byl už Karlík v pekelné hospodě a Samuel – právoplatný hospodský – mu při svém spěšném balení vysvětloval, jak tam vše chodí a jak má obsluhovat hosty. A také ho napomínal, že jestli nenajde svojí milovanou hospůdku po návratu v původním stavu… Skřítek pochopil, že raději nemá chtít vědět, co by se stalo potom. Zároveň mu však nešlo na rozum, proč na něj hospodský tak naléhá. Na obsluhování v pekelné hospodě přeci nemůže být nic složitého! Samuelovi samozřejmě všechno odkýval a odsouhlasil, ovšem veškeré poučování a varování šlo jedním uchem tam a druhým zas ven.

Ráno se Karlík poslušně vydal směrem k hospodě a posadil se na stoličku za výčepním pultem. Zatím měl jen dva návštěvníky, práce nebylo příliš a on mohl zkoumat všechny přilehlé místnosti a jejich zákoutí.

Jak den běžel, začínali se po práci do hospody hrnout další a další čerti a Karlík pomalu, ale jistě, přestával stíhat. Čerti, které dlouho neobsluhoval, začínali být netrpěliví a nevrlí, někteří dokonce s klením odcházeli. Skřítka to trochu znepokojovalo, ale dělal, co mohl – ruce měl jenom dvě a nohy krátké. Celou noc běhal sem a tam, naléval, doléval, obsluhoval, obskakoval, omlouval se za své zdržení a snažil se vše udržet v pořádku, až v hospodě konečně zbyla jen jedna čertice.

„Asi bych už měla jít,“ promluvila potichu, když si všimla, že ji skřítek pozoruje, „ať můžeš zavřít a jít si odpočinout. Zítra tě čeká další práce.“ Zvedla se a měla se k odchodu, avšak Karlík ji zadržel. Všiml si, že byla v hospodě od té doby, co přišel – celičký den! – a bylo mu to divné.

„Nemám co jiného dělat,“ pokrčila rameny, „vlastně – nic mě teď nebaví, nic mě netěší. Ale jestli chceš, mohla bych ti teď trochu pomoci s úklidem.“

To poskytlo Karlíkovi příležitost si s čerticí popovídat a skamarádit se. Jmenovala se Linda, a aby jim práce lépe ubíhala, vyprávěla mu o Pekle a všem, co se v něm děje. Než se nadáli, všechny místnosti byly jako ze škatulky a skřítek si mohl jít odpočinout.

Druhého dne však musel do práce znovu. Když se probudil, cítil každičkou část svého drobného tělíčka, jak se odmítá jakkoli pohnout a cokoli udělat. Ale něco Samuelovi slíbil, a protože se bál jeho hněvu, přinutil se vstát a jít pracovat.

Několik čertů už netrpělivě na Karlíka čekalo před vchodem do hospody, a když se objevil, zasypali ho nadávkami a kletbami, že se tak dlouho fláká! Chudák skřítek tedy honem odemkl a začal svůj téměř celodenní hospodský shon. Netrvalo dlouho a přišla i Linda. Ta se na rozdíl od ostatních posadila do koutku a bez jediné objednávky jen tiše pozorovala okolí.

Karlík pobíhal sem a tam celý den, čas neúprosně utíkal, několik čertů opět v hněvu a netrpělivosti odcházelo, jiní se zas rozčilovali kvůli špatné objednávce. Bylo toho tolik, že si skřítek všechno zapamatovat prostě nemohl! Jen si přál, aby byl co nejdříve večer a on si mohl oddychnout.

Linda opět zůstala jako poslední a pomohla s úklidem, což vyčerpaný skřítek jenom uvítal. Tentokrát mluvili hlavně o životě skřítků a o tom, proč Karlík za trest musí zastupovat Samuela a obsluhovat v pekelné hospodě.

Následující dny probíhaly podobně jako předešlé dva. Linda pomáhala Karlíkovi čím dál více, bylo jí totiž unaveného a zmoženého skřítka líto. Díky společně trávenému času se z nich stali velmi dobří přátelé. Povinnosti v pekelné hospodě už nebyly tak nezvladatelné, i návštěvníci byli nyní spokojenější, když nemuseli tak dlouho čekat.

Karlíka těšilo, že svůj úkol plní dobře a doufal, že to ocení i Samuel. Přemýšlel také, jak by se odměnil Lindě, protože bez její pomoci by to určitě nedokázal! Jedné noci se jí zeptal, co by si přála. Čertice nestála o žádné skřítčí poklady, protože v Pekle příliš ceněné nejsou, a zároveň zdůrazňovala, že Karlíkovi pomáhá dobrovolně a ráda – navíc díky práci mohla alespoň na chvíli zapomenout na své trápení.

Tu skřítek zpozorněl. Linda má trápení? Pak jí ho tedy musí zbavit! A začal vyzvídat, o jaké soužení, že se to jedná. Jeho nové předsevzetí se však záhy ukázalo jako obtížné – Linda byla totiž do Samuela zamilovaná a pečlivě to skrývala, protože se bála, že by ji odmítl a ostatní by se jí smáli. Jediným podezřelejším chováním snad mohly být jen její časté návštěvy pekelné hospody. Jenže když Samuel odjel, zůstala sama a sužoval ji stesk.

Karlík přemýšlel a přemýšlel, ale nenapadalo ho nic, co by pro Lindu mohl v této záležitosti udělat. Čertovským vztahům a láskám on vůbec nerozumí! Nakonec se ji pokusil alespoň utěšit a povzbudit, že všechno jistě dobře dopadne.

Samuel se vrátil už po dvou týdnech. Neskrýval, že se mu po jeho milované hospodě až příliš stýskalo na to, aby si mohl užívat volno. Se stavem, v jakém ji našel, byl velmi spokojen a Karlíka chválil a děkoval mu. Skřítek však prozradil, že jeho zásluha je to jen z poloviny, Lindina pomoc byla nezanedbatelná. Hospodský se proto rozhodl, že musí odměnit oba dva.

Karlík samozřejmě žádal, aby se přimluvil u Lucifera a on se mohl vrátit domů, protože pekelné prostředí mu ani trochu nesvědčilo a navíc se mu stýskalo po mamince. Samuel slíbil, že to pro skřítka udělá a už už chtěl jít za Lindou, zeptat se i na její přání, když vtom ho skřítek zadržel.

„Možná vím o lepší věci, kterou bys pro Lindu mohl udělat,“ řekl, „a od ní by ses to určitě nedozvěděl.“

Zpočátku skřítek váhal, jak vše správně Samuelovi vypovědět a nezpůsobit nějaké nedorozumění. Nakonec vsadil na upřímnost, přiznal se, že se v těchto záležitostech nevyzná, ale doufá, že hospodský vše správně pochopí, a svěřil mu, jak se věci s Lindou mají. Líčil, jak se mu čertice svěřila se svým trápením, jak dlouho přemýšlel o způsobu pomoci, ale nic lepšího ho nenapadlo, než vše Samuelovi po pravdě říci. Ještě ani nedomluvil a Samuel odešel.

To Karlíka trochu polekalo, asi něco udělal špatně. Z myšlenek ho však vyrušil sám Lucifer:
„Můžeš jít domů. Ale opovaž se svoji maminku ještě zlobit! Pak bych si pro tebe připravil mnohem horší trest a navíc bych zařídil, aby ti nikdo nemohl pomáhat!“

Skřítek slíbil, že už bude hodný a šel domů. Rodiče ho vesele vítali a vyptávali se, co se v Pekle děje. Karlík jim vyprávěl o všem, co prožil v hospodě, a také o své nové kamarádce Lindě.

Na život doma si opět rychle zvykl a na události v Pekle si ani nevzpomněl. Proto ho překvapilo, když ho po nepříliš dlouhé době přišla navštívit Linda. Tvář jí zdobil tajemný úsměv a bez pobízení se dala do vyprávění:

Hned po skřítkově odchodu ji navštívil Samuel a ukázalo se, že se obávala úplně zbytečně! Po několika dnech se totiž konala svatba.

Linda se omlouvala, že Karlíka nepozvala, ale byl to takový shon, že zkrátka zapomněla. Skřítek se však vůbec nezlobil. Byl rád, že jsou všichni šťastní.

A tak tam v horách skřítci a čerti žijí spolu dodnes. A někteří nezbedníci občas vypomáhají v pekelné hospodě, aby Samuel mohl trávit více času se svou milou Lindou a jejich malými čertíky.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight