O Darce a Pavlíkovi

 Bylo jaro, sluníčko krásně svítilo a v rybníce se začali líhnout pulci. Viděly jste, děti, někdy pulce? Takový pulec, to je moc zajímavý tvoreček: vypadá jako malá černá hlavička s ocáskem a vůbec byste neřekli, že z něj jednou bude žába. To jsou kouzla, že? Pulec vyroste, narostou mu zadní nožky, pak přední, zmizí ocásek a hop, už je tu žabka.

Filip, Tomáš a Jakub pulce moc rádi pozorují: sledují, jak rychle rostou, kolik jich letos je a jak se jim daří. Když si nějakého chtějí prohlédnout zblízka, opatrně ho naberou i s vodou do dlaně a pak pulce opět pustí do rybníka, aby si neublížil. Jsou moc opatrní. Mají zvířátka rádi a váží si jich. Jinak je ale to s Pavlíkem, co si k nám někdy chodí hrát.

Na jaře byl také často u rybníka, také ho zajímalo, co se ve vodě děje. Určitě má zvířátka rád, jen si asi nedokáže představit, že i ten nejmenší tvor má na světě svůj úkol a je stejně potřebný jako ten veliký. Kdyby si to představil, jistě by se choval i k těm nejmenším zvířátkům daleko uctivěji. Takto se ale stalo, že chytil pulce, prohlédl si ho a pak jej nešetrně vhodil zpět do vody. A opět. Pak chytil dospělou žabku, držel ji za nohu a ukazoval klukům. Ti se na něj už rozzlobili:   "Pavle, hned ji pusť, vždyť ji to bolí! Nesmíš trápit zvířata!"

Pavlík se překvapeně podíval, ani ho nenapadlo, že žabce ubližuje:

"Vždyť je to jen žába," hájil se.

Žabku sice pustil zpět do vody, ale za chvilku dokonce nechal jednoho pulce na břehu. Kluci Pavlíka napomínali, vysvětlovali mu, že na suchu by pulec pošel, ale Pavel se jen divil:

"Proč vám tak záleží na jednom pulci? Máte jich přece plný rybník."

Co na to chcete říci?! Kluci neřekli nic, ale už s Pavlíkem k rybníku víckrát nešli. To bylo na jaře. Pak bylo léto, prázdniny, z pulců se staly žabičky ... ale to už chodil k rybníku jen Filip, ten tam vydrží celé hodiny, dokonce si v knihovně půjčil knihu o životě ve vodě.

Tomáš, ten měl docela jiné starosti: dostal totiž štěňátko. No, štěňátko, spíš štěně - krásnou fenku německého ovčáka. Určitě jste už nějakého německého ovčáka viděli, je to veliký pes, co vypadá trochu jako vlk, však se mu také říká "vlčák". Tomáš jí dal jméno Darka. Víte, kolik je s takovým štěnětem práce?

Pak byl podzim, žabky se na zimu někam schovaly, u rybníka je už jen mlha - kluci jsou rádi, že si mohou hrát doma u krbu. Z Darky zatím vyrostlo pořádné psisko... a něco vám, děti, prozradím: když k nám jde Pavlík, už z dálky to poznáme. Víte jak? Darka, když Pavlíka ucítí, začne štěkat. Tak štěkat, až se jí zježí srst na zádech. A štěká a štěká, musíme ji držet, aby Pavlík mohl projít přes dvůr k nám domů. Na nikoho jiného Darka tak zlostně neštěká. Nevíte proč? Nevykvákaly jí žáby, co se dělo na jaře u rybníka? Ani nemusely, Pavlík se totiž od té doby nezměnil a asi víte, že to, co děláme a jací jsme, si nosíme stále s sebou. A zvířátka, ta moc dobře poznají, co kolem sebe máme. Možná jim ten, kdo je hodný a laskavý, voní jinak než člověk bezohledný nebo dokonce zlý.

Ale pozor! Tím vůbec nechci říci, že je Pavlík zlý chlapec, kdepak, to ne! Jen něco dělá špatně a naše Darka mu pomáhá, aby to mohl poznat a změnit. Štěká na něj:

"Haf, haf, Pavlíku, já tu hlídám a nechci, aby se k mým pánům dostalo to škaredé, co máš kolem sebe. Chovej se ke všem tvorům s úctou a já tě pak pěkně přivítám a zavrtím na tebe ocáskem. Haf!"

Jiná věc je, že Pavlík zatím Darce nerozumí. Ptám se ho:

"Proč na tebe Darka tak štěká? Pavlíku, neubližuješ ty zvířátkům? "

Pavlík se na mě udiveně podívá:

"Já? Ne..."

Ale Darka, ta je věrná svému úkolu a vytrvale na něj štěká. Určitě to jednou Pavlík pochopí, třeba právě na jaře, když se začnou líhnout pulci. Přijde na to sám, zastydí se a sám sobě řekne: "Zvířátka jsou naši přátelé, i ten nejmenší puleček si zaslouží, abych se k němu pěkně choval."

To škaredé kolem něj se začne zmenšovat a zmenšovat, až dočista zmizí. Pavlíkovi bude tak lehoučko, poskočí si a vše kolem sebe uvidí krásnější a veselejší. Když přijde k nám, Darka se od něj nechá pohladit a bude si s ním hrát.

Také vám, děti, zvířátka někdy možná budou chtít ukázat, co se vám ještě nedaří. Tak jen se kolem sebe dobře dívejte a snažte se jim rozumět. Stojí to za to.

Zdroj: http://cesta-zeny.webnode.sk/news/o-darce-a-pavlikovi1/