O chlupatci chlupatém a králi nevěrném

Byl jednou jeden král, který se jednoho dne vydal na lov. Tu přijel k vykotlanému stromu, od kterého se nechtěli psi hnout, štěkali a skákali kolem a nebylo možné je odlákat pryč. Když se jel král podívat blíž, tu uviděl, jak v dutém kmeni sedí překrásná nahá panna a vyděšeně se na něj dívá. Tak vzal svůj plášť, přehodil jí ho přes ramena a zapískal. Na královské zapískání se objevili sloužící, kterým pannu ukázal a řekl: „Že jsem ale chytil krásné zvíře!“ Potom zapískal ještě jednou a přijel kočár, do kterého pannu posadil a jel s ní domů na zámek, kde se s ní oženil. V zámku ale žila i stará královna, králova matka, ta nosila mladé královně samé hoře, protože jí dělala jen to nejhorší. Za nějaký čas musel král táhnout do války a krásná panna mezitím porodila syna. Tu stará královna uvařila kávu a dala ji novorozenci potají vypít, z čehož hošík porostl po celém těle dlouhými chlupy a zlá královna matka synovi napsala: „Tvoje žena porodila chlupatou zrůdu, jeden neví, zda je to pes nebo kočka.“ Tato zpráva krále velmi rozzlobila, poručil, aby jeho ženě novorozence uvázali na záda a oba je vyhnali ze zámku, což královna matka ráda udělala, a tak byla mladá královna se svým chlupatým synem vykázána ze zámku a vrátila se opět do lesa k tomu stromu, kde ji tenkrát král našel, a žila tam jako kdysi.

Tomu chlupatému stvoření život v lese svědčil natolik, že každý den byl o coul větší a nakonec bylo ve vykotlaném stromě pro oba málo místa. Tak jednoho dne vylezl ven, vytrhl svazek jedlí, ty přelomil přes koleno a postavil pro sebe i matku pohodlnou chýši. Zanedlouho nato matce řekl: „Nyní mi konečně řekni, kdo je můj otec.“ „Ach,“ odvětila matka: „tvůj otec je pan král! Ale toho ty v životě neuvidíš.“ „Tak toho chci zrovna vidět!“ řekl hoch, vytrhl ze země jedli i s kořeny a vydal se s ní na cestu a nezastavil se dřív, dokud neuviděl královský zámek. Král seděl zrovna u stolu a leželo před ním množství rozličných a výtečných pokrmů. Chlupatec dělal, jako by tu byl doma, postavil se před krále a řekl: „Já jsem tu taky! Jsem tvůj syn a chci jíst u tvého stolu!“ Tu se král polekal a rád by se mu postavil, ale chlupatec se bez okolků natáhl a chlupatýma rukama mu hrábnul rovnou do talíře. Nikdo si netroufal nic říci, neboť královi lidé se báli, a tak byli odsouzení k tomu, aby se na to bezmocně dívali. Když chlupatec kousek po kousku všechno na stole sesbíral a snědl, řekl: „Nyní, otče, půjdu, ale zítra přijdu zas!“ „Však počkej!“ pomyslel si král: „Já se postarám, aby tě přešla chuť.“ A nechal svolat pět set vojáků, aby se rozestavili před zámek a stříleli na chlupatce, jen co se objeví.

Druhého dne, když chlupatec s jedlí v ruce opět přikráčel na královský zámek, začalo na něj vojsko pálit o sto šest. Ale všechny kulky se od něj odrazily a on je pochytal a házel je vždy po padesáti zpátky a všechny vojáky takto postřílel. Když přišel na zámek, seděl král opět u stolu a zrovna se chtěli dát do jídla. Tu mu chlupatec řekl: „Ale otče, copak to tropíš? Všichni tví vojáci leží na dvoře mrtví, zabily je jejich vlastní kulky. Já jsem tvůj syn a chci jíst z tvého stolu!“ A natáhnul se chlupatýma rukama do královských talířů a mís a nepřestal jíst dříve, dokud v něm kus po kuse nezmizelo všechno, co bylo na královské tabuli. „Nyní půjdu,“ řekl: „ale zítra opět přijdu a přivedu s sebou i matku.“ „Jen počkej!“ pomyslel si král: „Však já ti to osladím.“ Ihned svolal tisíc vojáků a rozkázal jim, aby se jedna polovina rozestavěla před zámek na nádvoří, ta druhá dokola zámku, toho chlupatce nesmí dovnitř vpustit živého.

Následujícího dne přišel chlupatec a za ruku vedl svoji matku. Když vojáci začali pálit, postavil se před ni a všechny kulky po něm zase sklouzly a on je pochytal a házel je zpět, vždy po stovkách tak dlouho, dokud všichni vojáci neleželi mrtví. Potom šel do zámku ke králi a řekl mu: „Nu, otče, copak to tropíš? Tam dole leží všichni tvoji vojáci zabiti vlastními kulkami. Jdi a sám se podívej!“ A krále popadl za ruku a ten letěl oknem dolů na nádvoří, a když ho popadl podruhé, letěl král opět oknem dovnitř, ale když ho popadl potřetí, dopadl tento na zem a byl mrtvý. V tu chvíli přišla stará královna a musela se hodně snažit, aby ji chlupatec ušetřil, musela mu slíbit, že ho zbaví těch chlupů. Uvařila opět kávu, a když ji vypil, spadly z něho jeho chlupy a zároveň ztratil i svoji nadlidskou sílu a byl člověk jako každý jiný.

Ale to království mu připadlo a panoval v něm se svojí matkou v radosti a pokoji.