O chlapečkovi, co stále ujídal

Byl jednou jeden chlapeček, asi tak velký jako vy, a ten, když matka odešla na trh, tak po domě šmejdil tak dlouho, dokud nevyslídil hrnec se sladkou smetanou a neujedl z něho. Když to matka zjistila, řekla: „Ještě jednou budeš slídit a ujídat, tak tě dám strašlivému medvědovi!“ Ale sotva příště odešla pryč, hoch se rozběhl k hrnci se smetanou a ujídal a ujídal tak dlouho, až bylo po smetaně. Ouha! Teď dostal z matky pořádný strach, a tak utekl pryč do lesa. Když tam byl, pomyslel na divou zvěř, která v lese bydlí a šmejdí a může kdykoliv přijít a dočista ho sežrat. Copak si počne? Tu uviděl mohutný strom. „Vylezeš nahoru a budeš v bezpečí.!“ pomyslel si. Ale ten strom byl vykotlaný, a když byl chlapec nahoře, probořil se a spadl dolů; rovnou do medvědí nory, kde zděšeně pobíhala vylekaná medvíďata.

Za chvíli přišel domů starý medvěd, nesl jídlo a brumlal a bručet a medvíďata mu brumlala a bručela v odpověď. To si dovedete představit, jak se chlapec bál. Ale když medvěd stanul u vchodu do nory a ze tmy uviděl chlapcovy podivné oči, tu se polekal: „Teď je po mě!“ neboť si myslel, že tam uvnitř sedí nějaká divoká šelma či had, který snědl jeho mláďata, a teď si jde pro něj. Rychle se otočil a švihnul při tom hochovi ocasem do obličeje. Ten nevěděl nic lepšího, než aby se medvědího ocasu pevně chytil, a tak když pak medvěd odskočil od nory, vytáhl chlapce za sebou. Protože si medvěd myslil, že ho za ocas drží nějaká šelma, která na něj skočila a chce ho právě sníst, vší silou se vyškubnul, skočil zpátky do nory a zůstal tam tichý jako pěna. Ale jak sebou tak škubnul, jeho ocas zůstal v hochových rukou, a tak od těch dob mají medvědi místo ocasu jen pahýl.

Vyděšený hoch zatím upaloval domů, až se mu za patami prášilo a volal na matku: „Milovaná maminko, ještě jednou mi, prosím, odpusťte, já už nebudu nikdy ujídat smetanu.“ A vyprávěl, co se mu událo. „Protože jsem se velmi bál,“ řekl: „že mne budete bít, utekl jsem do lesa, ale tam jsem si vzpomněl na divou zvěř, která v lese žije, tak jsem vylezl na strom, ale ten se pode mnou probořil a já spadnul do medvědí nory. Doma byla jen medvíďata, a strašlivě koulela očima a brumlala: „Teď tě sníme!“ Nakonec přišel domů starý medvěd a brumlal: „Máte ho?“ A medvíďata mu odpovídala: „Ano, máme ho!“ A tu vám přišla ta příšera až k otvoru a měla ohnivé oči, že jsem si pomyslil: „Nyní je po mě.“ Ale ten dobrý medvěd mě jen vyhodil ven a daroval mi tenhle chuchvalec chlupů a skočil do nory a nechal mě běžet. Maminko, že mě medvědovi nedáte, když už nebudu ujídat?“