O Budulínkovi a liškách

Byl jeden dědeček a jedna babička a ti měli Budulínka. Dědeček a babička chodili do práce a Budulínek býval sám doma. Babička mu říkávala: „Buď hodný, Budulínku, hraj si hezky a nikomu neotvírej! V troubě máš hrášek.“. Byl jeden dědeček a jedna babička a ti měli Budulínka. Dědeček a babička chodili do práce a Budulínek býval sám doma. Babička mu říkávala: „Buď hodný, Budulínku, hraj si hezky a nikomu neotvírej! V troubě máš hrášek.“

Budulínek si hrál, potom dostal hlad a dal se do hrášku. Najednou přišla liška a prosila:
„Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku.“
Budulínek, že nedá. Ale liška tuze prosila:
„Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku! Pojedeme po lavici, pojedeme po světnici.“

Budulínek se najedl hrášku už dost a ještě mu zbylo. Otevřel lišce, přistrčil jí talíř a povídá: „Na a jez!“
Liška hrášek snědla, vzala Budulínka na ocásek a vozila ho po lavici, vozila ho po světnici, pak s ním vyběhla na silnici, ze silnice do polí, z polí do lesa a tam šup do liščí díry!



Dědeček s babičkou přišli domů a hledali Budulínka. Hledali a hledali, ale nenašli. Babička plakala, naříkala a jen svého Budulínka pořád volala. Když to dědeček viděl, vzal housličky, babičce dal bubínek a šli hledat Budulínka. Šli a šli, až přišli do lesa k liščí díře. Poslouchají a zdá se, že tam pláče Budulínek.

Dědeček honem naladil housličky, babička si připravila bubínek a už oba spustili písničku:
„Máme doma housličky a pěkný bubínek, jsou tam tři lištičky a náš Budulínek.“
Jak to stará liška uslyšela, řekla mladé lišce: „Jdi a řekni jim, ať nehrají, že mě bolí hlava!“ Mladá liška vystrčila hlavičku, ale dědeček ji chňapl a šup s ní do pytle!

A zase hráli dál: „Máme doma housličky a pěkný bubínek, jsou tam dvě lištičky a náš Budulínek.“
Stará liška poslala druhou lištičku: „Jdi, ať nehrají, že mě bolí hlava!“ Druhá liška vystrčila hlavičku, ale dědeček ji chňapl a šup s ní do pytle!

A zase hráli: „Máme doma housličky a pěkný bubínek, je tam jedna lištička a náš Budulínek.“
Stará liška se rozzlobila: „Jsou to nezvedné děti, všechny tam zůstaly, půjdu raději sama.“ Jak vystrčila z díry hlavu, dědeček ji chňapl, vstrčil ji do pytle a pytel zavázal. Potom vytáhl Budulínka. Budulínek plakal a sliboval, že už nikdy nebude neposlušný. Dědeček a babičku mu odpustili samou radostí, že mají svého Budulínka.

Zdroj: detske-hry.com