Nepovedená bitva

zobrazeno 33×

Vložil(a): jitkamety, 4. 3. 2016 13.11

Žili byli jednou dva králové Putna čtrnáctý a Utna sedmadvacátý a ti se rozhodli, že spolu povedou válku. Sebrali armády, vyměnili si patřičná ultimata, a pak se sešli na hranicích obou království i s armádami. Armády se seřadili, vojáci nabyli ručnice, králové mávli rukou a už to začlo.
Jenže divně to začlo.
Kulky místo rovně lítaly doprava.
„Miřte doleva !“ nařídili králové. Jenže kulky pak létaly rovnou do země.
„Miřte do vzduchu !“ nařizovali králové. Ale kulky pak létaly dozadu a z bitvy zas nebylo nic.
„To není samosebou.“ řekli si králové, „to nám někdo kazí.“
A tak se král Putna sešel s králem Utnou a společně vyhlásili, že tomu, kdo najde toho lotříka, co jim tu válku kazí, vyplatí 666 333 a čtvrtkorun.
A to bylo něco pro detektiva Leona. Leon byl totiž koumes. Dokonce de. Jmenoval se totiž Leon Dumal de Koumes, ale zatím ještě nic nevykoumal. A tak si řekl:
„Leone, buďto si Koumes a vypátráš to, nebo to nevypátráš, a pak si podáš žádost o změně příjmení na de Bil !“
Tak tohle je slavný detektiv Leon Dumal de Koumes. A Leon šel a vyptal se dopodrobna všech vojáků, co si o tom myslí. Všichni byli hrozně naštvaní, že se jim ta válka nedaří a všichni si mysleli totéž, ale co, to se do knížky napsat nedá. A tak si Leon řekl:
„Hochu, na to musíš jít od lesa.“ A šel na to od lesa. Ale na nic nepřišel. Tak na to šel od louky. Nic. Od pole. Nic. Od řeky. Zase nic. Už z toho byl Leon zoufalý. Pak si ale řekl:
„Když je nouze nejvyšší, babička Tě potěší.“ a šel za svojí babičkou, která sice nebyla de Koumesová, jmenovala se docela obyčejně Amálie Nováková, ale chytrosti, to si přiznejme, měla pětkrát tolik, co Leon. A navíc byla kouzelná. A tahle babička řekla Leonovi:
„Nech to plavat.“
„Plavat ?“ podivil se Leon.
„Jo, plavat.“ řekla babička a podala mu malou dětskou lodičku z kůry.
Tohle není ta lodička z kůry, to je Leonova soukromá jachta. Leon pustil lodičku po potoce a šel podél břehu za ní. Loďka za chvíli vplula do říčky, pak do řeky a nakonec do velikánského jezera. A u toho jezera seděl rybář a ten povídá:
„Vítej, Leone. Dám Ti hádanku. Je to černé a jde z toho strach. Co je to ?“ A Leon dumá a dumá, ale na nic nemůže přijít.
„Já se dávám podat.“ řekl nakonec Leon.
„Cha chá, „zasmál se rybář. „To je přeci havran s kulometem.“ řekl a dal se zase do smíchu.
„A co Tě sem vůbec přivádí ?“ zeptal se pak rybář Leona.
„Inu, stařečku, věc se má tak a tak.“ A Leon vyložil rybářovi celou tu zatrachtilou věc.
„Když mi dáš hádanku, kterou neuhodnu, povím Ti, kdo tu bitvu kazí.“ slíbil rybář. A tak se Leon zamyslel a pak řekl:
„Ráno je to modré, v poledne je to červené a večer je to zelené, co je to ?“
A teď rybář dumal a dumal, už nastal večer, ale rybář stále nechtěl přiznat, že nemůže hádanku uhodnout, protože do té doby všechny vždycky uhodl a hrozně si na tom zakládal.
„Tak dobrá,“ řekl ale nakonec. „Neuhodl jsem to. A tu válku kazí kouzelná víla Neviděnka, co bydlí támhle v tom lese. A Ty mi teď řekni, o čem byla ta Tvá hádanka.“
„To kdybych věděl.“ pokrčil rameny Leon a odešel. A šel rovnou do toho lesa, co v něm prý žila víla Neviděnka.
„Vílo !“ zařval Leon, když došel na kraj lesa. Vstoupit dovnitř se totiž bál. „Vílo Neviděnko, pojď sem !“ zakřičel znovu.
„Tady jsem, nemusíš tak řvát.“ ozvalo se vedle Leona tenkým vílím hlasem, ale vidět nebylo nic. Takhle vypadá víla Neviděnka, když není vidět.
„Kde si ?“ zeptal se Leon.
„Tady.“ ozvalo se zas vedle něj.
„A proč nejsi vidět ?“ ptal se Leon.
„Už jsem.“ řekla víla a byla vidět.
„Fajn,“ pochválil si to Leon. „Takže já Tě teď zatýkám a Ty půjdeš pěkně se mnou.“
„Kdepak.“ řekla víla a zase zmizela.
„Teda tohle není od Tebe vůbec fér.“ rozčilil se Leon. „Já Tě musím zatknout a předvést ke králi Putnovi a králi Utnovi, protože jinak nedostanu těch 666 333 čtvrtkorun, a Ty já strašně nutně potřebuji, protože jsem šlechtic a musím se taky trochu reprezentovat.“ A víla to uznala a nechala se zatknout. A tak si Leon došel pro odměnu, ale dostal jenom 666 332 čtvrtkorun, protože králové byli držgrešle. Leon to ale tak nenechal, dal to k soudu a dodneška se o tu jednu čtvrtkorunu soudí. A kvůli tomu soudu zapomněli králové na válčení i na Neviděnku, která se v klidu vrátila do svého lesa a nikdo ji tam již neruší svým přiblblým střílením.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight