Nedovtipný stařec

zobrazeno 379×

Vložil(a): jitkamety, 4. 3. 2016 13.05

Byl jeden starý boháč a ten měl velké stádo koní a krásnou dceru. A protože podzim byl za dveřmi, vydal se hledat nějakou pastvinu, kde by koně mohli přezimovat.
Objel celý kraj, ale nikde nic nenašel.
Za nějakou dobu ho předjel jakýsi mladík.
„Ať je Tvá cesta šťastná, starče,“ řekl ten mladík.
„Dej Ti bůh zdraví, chlapče,“ odpověděl stařec.
Tak spolu nějakou chvíli jeli. Pak se stařec zeptal:
„Nevíš o nějaké pěkné trávě, kam bych mohl na podzim vyhnat koně, chlapče?“
„Vím o takové, jako jsou Tvoje vousy,“ odpověděl mladík. Stařec si pomyslel, že si z něho mladík tropí šašky, ale neříkal nic. Jeli dál, a jak tak jeli, mladík řekl:
„Zkrať trochu cestu, starče!“ Stařec se na něho nevrle podíval.
„To je nápad! Copak mohu zkrátit cestu?“ řekl si pro sebe, ale nahlas nic. Přijeli k poli krásně zralého prosa. „To je krásně zralé proso!“ řekl stařec.
„Zralé je, jen bych rád věděl, jestli už je snědli, nebo ne,“ řekl na to mladík.
„To je ale hlupák!“ pomyslel si stařec. „Kdopak by jedl proso na stojatě?“
Jeli dál, až přijeli k vesnici, ze které se rozléhal veliký nářek.
„Tady jistě někdo dlouho stonal a teď umírá, možná už dokonce umřel,“ řekl stařec.
Jak projížděli vesnicí, nesli před nimi na nosítkách nebožtíka.
„Jestlipak je mrtev, nebo žije?“ řekl mladík.
A starý si pomyslel:
„Takového hlupáka aby pohledal!“
Tak jeli a jeli, až přijeli k starcovu domu. Starci připadalo hloupé mladíka nepozvat, a tak řekl:
„Rač dále, hoste!“
A mladík řekl:
„Zajdu, nechám odpočinout koně a trochu se napiju vody, protože mám velikou žízeň.“
Když zajeli do dvora, šel mladík do stáje a stařec rovnou do domu.
„Přivedl jsem notného hlupáka,“ řekl dceři.
„A jak jsi to poznal?“ zeptala se dívka.
„Když mě předjel, popřál mi štěstí na cestě a já jsem mu přál hodně zdraví. Chvíli jsme jeli, a já jsem se zeptal: Nevíš o nějaké pěkné trávě, kam bych mohl na zimu vyhnat koně? A on si ze mě začal tropit šašky, že prý ví o takové trávě, jako jsou moje vousy. Rozzlobilo mě to, ale představ si, co udělal za chvíli: požádal mě, abych zkrátil cestu! Copak se dá cesta zkrátit? Vidíš, jaký je to hlupák! Ale to ještě není všechno. Přijeli jsme k poli zralého prosa. Já jsem je pochválil, a on, představ si, řekl: Jestlipak už je snědli, nebo ne? Kus dál jsme potkali lidi, kteří nesli na nosítkách nebožtíka, a on se ptal, jestli umřel, nebo žije. Taková hloupost! A když jsme přijeli sem a já jsem ho pozval dál, řekl, že se chce jen trochu napít.“
„Ale otče,“ řekla dívka, „ten mladík není vůbec hloupý, to Ty jsi hloupější. Musím mu rychle donést vody, a jestli řekne: Ještě dobře, že jsem řekl, že mám žízeň, jinak byste si mě vůbec nevšimli, není žádný hlupák. Tys mu vůbec nerozuměl. Když jsi se ho zeptal na trávu, kam bys mohl na zimu vyhnat koně, a on Ti odpověděl, že ví o takové, jako jsou Tvoje vousy, chtěl tím říci: Jako jsou v Tvých bílých vousech některé černé, tak na pastvině, o které vím, je krásná svěží tráva mezi suchou. Když Tě prosil, abys trochu zkrátil cestu, myslel tím, že máš vyprávět nějaké zajímavé příběhy, aby Vám cesta rychleji uběhla. Ty jsi pochválil zralé proso a divíš se, proč se on zeptal, jestli už je snědli, nebo ne. On tím však myslel, že rolníci nevystačí s obilím a chodí si půjčovat do příští úrody. Tak se stane, že snědí obilí dřív, než je sklidili. Když jste potkali toho nebožtíka a on se zeptal, jestli je mrtev, nebo žije, jistě chtěl říci, že na člověka, který druhé hostil a dobře s nimi mluvil, nikdo ani po smrti nezapomíná, jako by žil dál, ale na lakomce, který pro druhé ani rukou nehnul, zapomenou lidé hned, jak ho složí do hlíny. Ptal se na to, jaký asi byl ten nebožtík? Byl to člověk, na jaké se nezapomíná, anebo nestál za vzpomínku? Není to žádný hlupák. Teď mu rychle zanesu vody a uvidíš, co mi řekne.“
Donesla mladíkovi vody a mladík řekl:
„Ještě štěstí, že jsem neměl doopravdy žízeň, jinak bych umřel, než si s otcem vypovíte všechno, co viděl a slyšel cestou.“
Dívka se zastyděla a rychle běžela připravit pro hosta chutnou večeři. Mladík nebyl z těch, kdo dlouho vysedávají, hned se zase chystal odjet. Nasedl na koně, ale ještě na dvoře se zastavil a zavolal na dívku:
„Přines mi ještě trochu vody!“
Dívka vyběhla z domu a podala mu džbán s vodou. Mladík vzal džbán, napil se a řekl:
„Ten džbán má velice pěkné hrdlo. Hrdlo se mi líbí, ale ke džbánu se nehodí.“
Dívka zvedla ruku, pohladila koně po hřívě a mladík ji pleskl do ramene.
Dívčin otec se na to díval oknem.
„Bůh Tě ochraňuj,“ rozloučil se mladík a odjel.
Dívka se vrátila do domu.
Otec se jí zeptal:
„Co to, prosím Tě, zase mluvil za hlouposti?“
„To nebyly hlouposti, otče, to Ty jsi hloupý. Je to správný chlapec,“ řekla dívka. „Říkal, že chce pít, ale tím chtěl říci, že touží po mně. Když jsem mu přinesla vodu ve džbáně, trochu ho pozvedl, jako by pil, a prohlédl si hrdlo. To hrdlo se mi velice líbí, ale ke džbánu se nehodí, řekl, a to znamenalo: Ty se mi líbíš, ale Tvůj otec není k ničemu. Já jsem pohladila jeho koně a on mě poplácal po zádech. To mělo znamenat: Jestli se Ti líbím, nehubuj na otce. Otec je bohatý, kdyby byl sebehloupější, nikdy nebude mezi lidmi nejhorší. S otcem se však ženit nebudeš, jestli se Ti líbím, nenechávej mě tu.“
„To jsi řekla dobře. Když se Ti tak líbí, pojedu za ním, přivedu ho a dám mu Tě.“
„Jak jsi starý, tak jsi hloupý,“ řekla dívka. „Jestli o mě stojí, týká se to jen mě, a Tobě do toho nic není.“
Když chlapec všechno zařídil a přichystal, přijel znovu a dívka s ním ochotně odjela.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů