Nebeská svatba

Jeden selský synek slyšel v kostele, jak farář říká, že kdo se chce dostat do nebe, musí jíti stále rovně. Tak se vydal na cestu, šel a šel stále rovně přes hory a údolí. Jeho cesta ho nakonec dovedla do velkého města rovnou do kostela, kde právě probíhala mše. Když byl tu nádheru kolem sebe viděl, myslel si, že se ocitl v nebi a ze srdce se radoval. Když však mše skončila, posílal kostelník hocha pryč, ale ten mu odpověděl:
Ne, já nechci zpět, jsem šťastný, že jsem konečně v nebi.“
Kostelník šel tedy za farářem a vypověděl mu, že v kostele je dítě a myslí si, že je v nebi. A farář rozhodl, že pokud si to mysli, ať při tom zůstane; šel za chlapcem a zeptal se ho, jestli nechce v kostele pomáhat.
A chlapec souhlasil, neboť na práci byl uvyklý a nemusel z nebe pryč. Zůstal tedy v kostele A když viděl, jak lidé přicházejí před obraz Matky Boží s Jezulátkem, který byl z dřeva vyřezán, klekají na kolena a modlí se, tu si byl pomyslel:
„To je milostivý Bůh“ A řekl mu: „Slyš pane, jak jsi hubený, ti lidé Tě nechají hladovět, já Ti každý den přinesu polovinu svého jídla.“
Od této chvíle nosil každý den obrazu polovinu svého jídla, obraz to darované jídlo přijímal, za pár týdnů, lidé viděli, že obraz přibral, stal se silnější a mohutnější, a velmi se tomu divili. Farář to nemohl pochopit, zůstal tedy v kostele, tajně šel za hochem a viděl, jak se s Matkou Boží dělí o svůj chleba a ta si jej béře.
Po nějakém čase chlapec onemocněl a dlouhých osm dní zůstal na lůžku; když konečně vstal, první co bylo, že své jídlo nesl opět Matce Boží. Farář šel za ním a slyšel, jak se chlapec omlouvá:
„Milostivý bože, nezlob se na mne, že jsem Ti tak dlouho nic nepřinesl, byl jsem nemocný a nemohl jsem vstát.“
Tu mu obraz odpověděl:
„Já o Tvé dobré vůli vím, to mi stačí, příští neděli budeš se mnou slavit svatbu.“
Tu se chlapec zaradoval a řekl to faráři, který mezitím přišel k němu, a zeptal se obrazu, jestli ho sebou vzíti může. Ale obraz mu řekl, že jen on sám k němu může. Farář tedy slíbil chlapce připravit a podat mu svaté přijímání, a chlapec byl s tím spokojen.
Příští neděli, když přijal svaté příjímání, skácel se hoch k zemi a byl mrtev; byl k věčné svatbě vzat.