Návštěva u doktora

zobrazeno 21×

Vložil(a): vendy.z, 6. 7. 2016 0.08

Chtěla bych vám vyprávět příběh, který se mi skutečně stal. Snad mi Ondra nebude mít za zlé, když vám prozradím, že když byl malý, tak se strašně bál injekcí. Bylo mu tehdy asi šest let, když jsme museli do nemocnice na odběr krve. Přemluvit ho, aby šel, byl nadlidský výkon. Konečně se mi ho podařilo pod slibem hojných úplatků a dalších lákadel přemluvit, aby šel dobrovolně. Nakonec mi i uvěřil, že to vlastně skoro nebolí, a že jako pořádný chlap přeci jedno píchnutí vydrží. Jak jsem si v čekárně všimla, ostatní rodiče na tom byli podobně jako já. S hrůzou očekávali, jaká to zase bude ostuda. Seděli jsme spolu u okna a Ondřej se tvářil tak statečně, že jsem mu sama málem uvěřila, že se nebojí. Nikdo ale netušil, že všechny mistrovské přemlouvačské výkony budou natotata zmařeny. Klika cvakla, dveře letí a naráží s ohlušující ránou do zdi. Z ordinace vybíhá rychlostí blesku nějaký tvor, kterého nejde v té rychlosti ani blíže určit a křičí: „Néé, já injekci nechcííí, pomóóc, zachraňte měěě, to bude bolééét!!!“ Vzápětí za ním vybíhá doktor s natrženou kapsou a vyrvaným knoflíkem a vzteky bez sebe křičí: „Stůj!!! Stůj! Povídám STŮJ, ty rošťáku jeden! Zastav! Já si tě stejně chytím! Nemáš šanci!“ V ruce drží předmět doličný - injekční stříkačku s ukrutně ostrou jehlou. Další v pořadí závodu je sestřička: „Chyťte ho, chyťte ho!“ křičí na celou chodbu na ostatní sestry. Sestřičky zareagovaly rychle a přehradily uprchlíkovi cestu ven z nemocnice. Ten se však nedal zaskočit a v panické hrůze před kovovou špičkou prudkou zatáčkou otáčí na záchod. Poslední, co bylo slyšet, bylo cvaknutí klíče v zámku. „Tak, a máte to! Mě ven nikdy nedostanete!“ Před záchodem se shromáždil dav: doktor, sestřičky, uklízečka, ostudou červená maminka a začala válečná porada, jak dostat uprchlíka ven. Doktor navrhoval, že vleze oknem. Inu, cizí neštěstí, jak se říká, potěší nejlépe, a tak se mi chtělo hlasitě smát. Ale hned mi to došlo. Podívala jsem se na Ondru, který byl bledý jako stěna, a ostatní v čekárně jakbysmet. Odvaha a statečnost využila asi otevřeného okna a bleskově utekla pryč. Veškeré sliby byly ty tam. Názorný příklad velkého kluka (bylo mu zhruba 12 let) byl dostačující, aby přesvědčil ostatní, že píchání není tak jednoduchá a bezbolestná věc, jak rodiče tvrdili. A kdyby jste chtěli vědět, jak příběh dopadl, tak se po pobožnosti můžete zeptat druhého očitého svědka.

Autor: Alena Fischerová

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight