Na nebeském mlatě

Byl jednou jeden sedlák a ten se jednou vydal s párem volů na pole, aby oral. Ale když tam přišel, začaly pojednou jeho volům růst rohy a rostly dál a dál, že když dorazil k večeru opět domů, měli volové tak velké rohy, že s nimi nemohl projet bránou. Šťastnou náhodou šel zrovna kolem řezník, a tak mu voly sedlák rád přenechal. Uzavřeli takový obchod, že sedlák druhého dne řezníkovi přinese měřici dýňových semínek a ten mu pak za každé semínko vyplatí jeden dukát.

Když se sedlák druhého dne vydal k řezníkovi, aby mu přinesl měřici semínek, cestou mu jedno semínko z pytle vypadlo. Poctivý řezník sedlákovi zaplatil přesně podle domluvy, a tak se spokojený sedlák vracel domů, když tu u cesty uviděl obrovský strom, který tam zatím vyrostl z toho dýňového semínka a dosahoval až k nebi. „Vida,“ pomyslel si sedlák: „pěkná příležitost podívat se nahoru! Copak tam asi ti andělé dělají? Alespoň se jim jednou podíváš pod prsty!“

Jak řekl, tak udělal. Vyšplhal až do nebe a tam uviděl, jak jeden z andělů stojí na mlatě a pilně mlátí obilí. Chvíli ho pozoroval, ale pak si všimnul, že ten strom, na kterém stojí, se začal kývat, a tak se podíval dolů a viděl, že ho chtějí pokácet. „I tu máš čerte kropenku! Jestli spadneš dolů, to budeš napadrť!“ Nerozmýšlel se dlouho, vrhnul se na hromadu ovesných plev, ze kterých si upletl provaz, popadl hák a jeden z cepů, které tu v nebi ležely na podlaze, a po provaze se spustil dolů.

Ale na zemi se dostal do hluboké rokliny a to bylo velké štěstí, že měl ten hák, neboť si jím vytesal schodiště a ten cep přinesl domů jako důkaz.