Míša a zajíček

Váňa a Luisa měli vystoupit na novoroční slavnosti v mateřské škole se svou písničkou. Před slavností svoje vystoupení pilně cvičili. Váňa zpíval a Luisa hrála na klavír:
„Všechno o čem se Ti letos sní v letošní noc poslední, jsi-li dobrý ..... děda Mráz Ti v novém roce vyplní.
Když písničku uměli, Luisa (starší a rozumnější) zatelefonovala dědovi Mrázovi. Pověděla mu, jaké si připravili s Váňou samostatné číslo na slavnost a ohlásila mu také, jaké dárky by si přáli od dědy Mráze.
Děd Mráz ve své chaloupce daleko, daleko na severu právě spisoval, jaké dárky má přinést dětem do měst a vesnic. K tomu, co si které dítě přálo si také psal, jak se ten chlapeček nebo děvčátko učí, zdali je hodné a jestli si dárek vůbec zaslouží.
Sněhurka pomáhala dědu Mrázovi připravovat nadílku. Podle přání, které telefonovala Luisa připravila pro Váňu plyšového medvídka a pro Luisu zajíčka s čokoládou.
Z krabic a přihrádek putovali v dědově chaloupce na hromadu k nadílce celé zástupy hraček: malí sloni, míče, panenky a vojáčci, autíčka, vláčky a letadélka a ještě mnoho jiných krásných hraček.
Těch hraček byl ohromný pytel a tak plný, že až skoro praskal ve švech. Z díry trochu vykukovali zrovna dárky pro Váňu a Luisu: plyšový medvídek a zajíček s čokoládou.
Před chaloupku přihrčelo auto a dědovi Mrázovi se ohlásil jeho řidič ..... Sněhulák. Děda Mráz se rozloučil se Sněhurkou a přisedl na vůz k hračkám. Sněhulák zatroubil na houkačku a už se vůz i s nadílkou rozjel do kraje.
Ale běda, jak se vůz natřásal na hrbolaté cestě. Míša a zajíček vypadli z pytle do sněhu. Děda Mráz to nezpozoroval. Míša a zajíček se chtěli tedy vrátit do chaloupky a ale nešlo to, protože zajíček měl nožky přivázané k čokoládě.
Ke všemu se tu najednou objevil zlý vlk. Byl hladový a chtěl Míšu a zajíčka sníst. Ale přesvědčil se, že hračky jsou z vaty a plyše, takže nejsou k jídlu. Strhl tedy alespoň zajíčkovi krabici, snědl čokoládu a odběhl.
Teď měl zajíček nohy volné a mohl se vydat s Míšou zpátky k chaloupce. Jenže byli oba malí, ještě nikdy v tom velkém lese nebyli a tak ta zabloudili. Únavou už sotva nožičkami pletli a div že tam v noci tou únav neumrzli.
Naštěstí našla Míšu a zajíčka v lese stará dobrá zaječice a přivedla je zpátky do chaloupky. Byli chuděrové už víc mrtví než živí, jak byli promrzlí a urousaní. Sněhurka hned ohřála horkou vodu a oba vykoupala.
Teď byli vymydlení a čistí jak z cukru. Ale mokří byli, že by je byl mohl ždímat. Nebylo času nazbyt, spěchali k dětem, a tak Sněhurce nezbylo nic jiného, než je pověsit na šňůru nad kamna jako mokré prádlo.
Sněhurka připevnila zajíčkovi novou, ještě lepší čokoládu. Zapřáhla k saním tři krásné bílé jeleny a nasedla do nich i s Míšou a zajíčkem. Opravdový živý medvídek se chopil opratí a pohádkové spřežení se rozjelo k městu za Váňou a Luisou.
Ve městě zatím děti v mateřské škole pod novoročním stromem radostně obklopili dědu Mráze a ten jim zazpíval:
„Zde mě tedy zase máte, rád jsem přišel mezi Vás ....
.... Jistě, že mě všichni znáte, jsem Váš přítel děda Mráz.“
Odkudsi z oblohy se snesly oživlé sněhové vločky a zakroužili kolem sněhuláka. Sněhulák se v jejich ráji natřásal do tance a tleskal v rytmu hudby.
Váňa se bál, že písničku poplete a ze strachu dokonce i ze školy utekl. Ale nakonec se zastyděl a řekl si, že když dal slovo, tak zpívat musí. Vrátil se mezi děti a nakonec sklidil mezi dětmi veliký úspěch se svou písničkou:
„Vyplní se uvidíš, o čem v této noci sníš.
Sen se jistě stane skutkem, když se hezky přičiníš.“
Po krásné slavnosti se děd Mráz s dětmi rozloučil:
K jiným dětem musím s dary, dále zas mne vede krok.
Nechať hodně štěstí zdraví, přinese Vám nový rok!
Na věžních hodinách bilo 12, novoroční půlnoc. Luisa spí v postýlce a tu najednou z pod její peřiny vykoukl zajíček a zavolal:
„Šťastný nový rok, děti!“
A vedle spícího Váni zamával medvídek pacičkou:
„Šťastný nový rok i Tobě.“  

Zdroj: www.abatar.cz