Miláček Štěstěny

zobrazeno 45×

Vložil(a): jitkamety, 11. 3. 2016 20.45

V jedné vesnici žil jednou jeden sedláček, kterému říkali Chudý Michl, a ten měl k životu kousek bídného políčka a ve chlévě jednu jedinou krávu. Ale i to málo mu i jeho ženě stačilo, a protože byli spokojení, žili spolu šťastně a na druhé lidi se jen usmívali. Pilně pracovali od rána do večera, byli skromní a starostliví a pomoci od nikoho nikdy nepotřebovali. K posledku vypadal Chudý Michl s tím málem, co měl, zámožnější než mnohokrát větší a bohatší sedláci ze sousedství, což jim bylo trnem v oku, a tak na něj zahlíželi a dnem i nocí si lámali hlavy tím, jak by mu společnými silami uškodili. A protože ďábel nemá na tomto světě lepšího služebníka než závist, byla to ona, kdo jednomu z těch nepřejícníků nakukala, aby se v noci vlámal do Michlova chléva a jeho jedinou krávu ubil k smrti.
Chudý Michl z toho byl nešťastný, protože si ale myslel, že jeho kráva uhynula na nějakou nenadálou ošklivou nemoc, odtáhnul ji večer do lesa, kde z ní stáhnul kůži a pak ji zakopal. Kravskou kůži si přehodil přes sebe jako plášť a kráčel lesem domů, když tu nečekaně narazil na tři loupežníky, kteří právě dřepěli na pařezu a dělili si naloupené peníze. Když ho ti nenechavci uviděli přicházet, padnul na ně děs; vždyť to nemohl být nikdo jiný než samotný ďábel! Nechali vše, jak bylo a vzali nohy na ramena a než by jeden okem mrknul, byli pryč. Sedláčkovi nezbylo, než aby se opuštěných zlaťáků ujal a v torně je odnesl domů.
Když vešlo ve známost, že se Chudý Michl najednou koupe ve zlatě, sousedé přiběhli, aby se vyptali, jak k takovému jmění přišel, a on jim popravdě vše vypověděl, nezamlčel ani slůvko. Sedláci by se samou závistí jistě zalknuli, kdyby si neřekli, že kde je dost pro jednoho, bude jistě dost i pro tucet, nezabili všechny krávy ve vsi a nezakopali je v lese. Pak se ověsili kravskými kůžemi a plížili se lesem k onomu pařezu, kde na ně měli čekat loupežníci s nakradeným zlatem. Ale ten, kdo se nakonec vůbec neobjevil, byli právě loupežníci sami. To sedláky velmi pohněvalo.
„Za to může jeho žena, ta čarodějnice!“ volali jeden přes druhého a šli a ve vzteku sedláčkovu ženu zabili.
Teď stál Chudý Michl nad svou mrtvou ženou a nevěděl, co si počít, až si nakonec pomyslel:
„Vezmu ji do města!“ V zahradě se mu toho roku urodila bohatá úroda jablek. Natřásl tedy jablka, vrchovatě jimi naložil vůz a mrtvou ženu posadil nahoru a jel do města. Ve městě postavil vůz s jablky na náměstí tak, jakoby jeho žena ta jablka prodávala a sám se schoval poblíž. Uběhla sotva chvilka a přišel jeden urozený pán s holí. Zůstal stát před vozem a zeptal se selky, kolik ta jablka stojí. Ale selka zůstala němá. Pán se zeptal ještě jednou a opět neobdržel odpověď. Když zůstal bez odpovědi i potřetí, už se neudržel a špičkou své hole píchnul ženu do boku. Tu selka spadla z vozu dolů a bez pohnutí zůstala ležet na zemi.
„Tak, Vy jste mi zabil ženu! To mi draze zaplatíte!“ Tak musel ten urozený pán volky nevolky Chudému Michlovi vysázet ze svého měšce pěknou hromádku zlaťáků, aby se ho zbavil.
Když se sousedé dozvěděli, jakým způsobem přišel sedláček k dalším penězům, závist se v nich přímo vařila, a tak zabili své ženy, posadili je na vozy a kvapně ujížděli do města na trh. Ale na pány s holí tam čekali zbytečně, což je rozzuřilo k nepříčetnosti, protože nejen, že nezbohatli, ale přišli i o své ženy. To je tak vždy, když má veselku lakota s hloupostí! Tak se domluvili, že sedláčka sprovodí ze světa. Popadli ho, strčili do pytle a nesli ho z vesnice ven, aby ho utopili v místním rybníce, ale protože se tam zrovna loudal ovčák se stádem, schovali zatím pytel za jeden strom a vrátili se do vsi.
Když ovčák pytel našel, Chudý Michl zavolal:
„O, já jsem šťastný! Já jsem šťastný, teď už nic nepotřebuji!“ Překvapený ovčák se pytle ptal na vysvětlení a dostalo se mu odpovědi:
„Ale, lidé z vesnice mě chtějí udělat starostou, ale já nechci, tak mě zavřeli do pytle, dokud nezkrotnu a neřeknu ano.“
„Tak.“ řekl ovčák „To je ovšem něco jiného! Co já bych za to dal, kdybych mohl být starostou.“
„To byste mohl,“ pravil prohnaný sedláček „pokud si vlezete do pytle a až se vrátí a zeptají se Vás, jestli se chcete stát starostou, tak musíte místo mne souhlasit a říci ano, já chci být Váš starosta.“ Ovčák byl s tou nabídkou ihned srozuměn a vlezl do pytle a Michl se zatím ukryl ve vrbinách. Když přišli sedláci, mysleli si, že ovčák je už pryč, že tedy mohou svůj úmysl dokončit, pytel popadli a hodili do vody. A bylo to!
Jaké bylo ale jejich překvapení, když za malou chvíli do vsi dorazil Chudý Michl se stádem ovcí; inu, miláček Štěstěny! Sedláci valili úžasem oči a otvírali huby, dotírali na něj a vyzvídali, jak k těm ovcím přišel, neboť k takovému štěstí bylo třeba více než k tomu, aby se Vám na mlatu otelil starý cep.
„My jsme Tě přece hodili zavázaného v pytli do rybníka! A Ty jsi tu zpět se stádem ovcí! Jak to bylo tentokráte?“
Inu, poslouchejte. Jak jsem dopadl na dno rybníka, přišel jezerní mužík a rozvázal mě. Ocitl jsem se v překrásné zemi tam hluboko pod vodou, kde se na pastvinách pásla četná stáda dobytka a ovcí. Ten hodný mužík mi pravil, že si jedno, které se mi líbí, mohu vzít. Tak jsem si vybral tohle stádo ovcí a jsem tu.“
Kdo by nechtěl mít tak krásné stádo? Sousedi, jak to uslyšeli, pelášili, jak mohli nejrychleji, k rybníku, kde se tlačili a strkali a přetahovali, protože každý chtěl být ve vodě první. „Počkat! Počkat!“ zvolal starosta:
„Já jsem nejpřednější mezi Vámi, proto mám právo jít první. Skočím a Vy mne následujte, až na Vás zavolám!“ Pak se ozvalo plumps! a plesk! a cák!, to do vody dopadnul tlustý starosta a sedláci s našpicovanýma ušima čekali na jeho rozkaz, ale protože jim to čekání bylo dlouhé, naskákali do vody za ním hlava nehlava jako žáby. A bylo to! Už žádného z nich nikdo nikdy neviděl.
Tak byl z chudého Michla najednou bohatý a jediný pán ve vsi; jestli ten miláček Štěstěny neumřel, žije tam dodnes.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight