Malý, dřevěný koníček a jeho malá přítelkyně

Byl jednou jeden malý dřevěný koníček. Celé dny pokojně stál na polici krbu v jednom velikém domě. V tom domě žila malá dívenka. Jmenovala se Líza.
Celé dny si hrála u krbu a malý koníček se díval, jak je šťastná. Jeho srdíčko bylo tak malé, že si nikdo nevšiml. že, v dřevěném těle je malinký kousek života, ale to vše se mělo jednoho dne změnit. Ten den si Líza hrála u krbu, jako pokaždé. Koníček smutně stál na krbové polici a chtěl si také hrát . Ale jak to udělat? Jeho nohy jsou přece dřevěné? Ze všech sil se snažil přemýšlet, jak to udělat, aby si s dívenkou mohl alespoň jednou zahrát. V duchu si představil, jak by skočil velkým obloukem, kdyby byl opravdovým velkým, bílým koněm a tehdy se to stalo. Zrovna, když malinká Líza uzavírala vrátka svého zámku, který dostala k vánocům spadl malinký koníček z krbu přímo před ní. Chvíli se na něj dívala a pak vzala koníčka do náručí.
Od té doby si s ním Líza hrála pořád a koníček byl moc šťastný. Každý den se těšil, kdy Líza přiběhne do pokoje a sundá ho z police. A tak to šlo, den za dnem. Jednoho zimního dne však holčička nepřišla a koníček byl moc smutný. Vůbec nevěděl, proč Líza tentokrát nepřišla a tak stál na polici a čekal. Čekal den, potom týden, ale Líza stále nepřicházela. Do pokoje , kde si oba tak rádi hráli vstoupili jednou dospělí lidé.
I oni byli moc smutní a tak koníček poznal, že se něco muselo stát. Ti dospělí lidé hovořili o tom, že je malá Líza moc nemocná. Dozvěděl se, že její srdíčko je slabé a oni si nevědí rady. Ještě moc dlouho potom, kdy z místnosti odešli o tom přemýšlel. Moc rád by své kamarádce pomohl, ale nevěděl jak. Co může udělat malý dřevěný koníček, aby byla zase šťastná. A tehdy si znovu představil, že je velikým bílým koněm a zase skočil.
Ten den se malá Líza uzdravila. Rychle běžela do pokoje, kde si dřív hrála, ale koníčka na polici nenašla. Dospělí jí vysvětlili, že koníček spadnul, ale bohužel tak nešťastně, že shořel v ohni, který v krbu hořel. Tentokrát byla nešťastná malá holčička a moc se jí po koníčkovi stýskalo. Dospělí jí vzali za ruku a dovedli jí do stáje, kde se ten den narodilo malé hříbátko. Holčička chvíli váhala, ale pak se k hříbátku sklonila a pohladila ho.
A tehdy se malý koníček poprvé zadíval do malých oček dívenky Lízy živýma očima. A tak to v životě chodí. Když něco skončí, něco nového začíná….