Malá veveruška

Byla kdysi jednou jedna veverka. Byla ještě docela malá. Měla zrzavý kožíšek, chlupatý ocásek, hnědá chytrá očka a dva zoubky hryzáky. Bydlela na borovici, v doupěti nad pátou větví. Právě se nastěhovala. Dostala k osmým narozeninám svůj vlastní domeček. Předtím bydlela spolu s maminkou a malým bráškou na vedlejším smrku.
Blížila se zima. Vítr foukal ledovější a ledovější, smrky připažily a tráva byla již každé ráno bílá od jinovatky. Bylo potřeba nasbírat poslední zásoby na zimu. Eliška už měla svoji spížku řádně plnou všelijakých dobrot, ale tu a tam by se přeci jen ještě něco vešlo. Až budou venku sněhové závěje, už žádný oříšek nenajde. A tak si vzala nůši a vyrazila. Našla pár lískáčů, dvě houby a nějaké šišky. Jak tak chodila po lese, začaly ji bolet nožičky. Sedla si na mýtině na pařez a odpočívala. Když tu uviděla v trávě něco zvláštního. Co ještě nikdy neviděla. Taková malá semínka.
„Copak to je?“ říkala si a jedno semínko vzala do tlapky. „Je takové scvrklé.“ A ochutnala ho.
To bylo sladké!
„Nevím co to je,“ říkala si veverka, „ale je to dobré. Posbírám je všechny.“ A dala se do sbírání.
Za chvíli měla plnou nůši. A protože veverky jsou malé a mnoho neunesou, stěží došla domů. Tak byla nůše těžká. Hned také zavolala na maminku a na brášku a ti zavolali tetičky a strýčky. Až se celá veveruščí rodina sešla na mýtině u semínek. Všem moc chutnalo. Nabrali si plné nůše, každý odnes to, co zmůže sníst. Zázračná semínka pak jedly veverky celou zimu, vžycky k nedělní, sváteční večeři. Co to bylo za semínka? Inu, byly to rozinky. Malé, scvrklé, ale slaďoučké jako med. Děti je tam nechaly pro zvířátka. Jako dárek k Mikuláši!

Zdroj: www.abatar.cz