Lvy a plachetnice: 2. Suchozemský námořník Flok a lvi

Určitě si vzpomínáte, že u Parníčka na zdi visel talíř a že na talíři byli vymalovaní tři lvi. 
Tak ty tři lvy omrzelo viset jen tak na stěně, slezli z talířku a tradá do města. Zašli do Taurického parku, koukají a vidí, že tam stojí člověk v pruhovaném námořnickém tričku a s deštníkem v ruce. 
Co ho takhle ulovit? myslí si ti tři lvi. A třeba ho i slupnout. Málo naplat, jsme přece jen šelmy. 
A začali se hádat, kdo se na něj vrhne první. 
„Jenom ne já,“ povídá jeden. „Já už byl první i doma na talíři, a teď mě strkáte zas dopředu. Jen pěkně popořádku.“ 
„Prosím Tebe,“ povídají druzí dva, „jaképak popořádku, když jsi byl na talíři první Ty! Koukej, jaké máš zuby!“ 
Flok tohleto všechno slyšel a myslí si: No nazdar! Musím těm třem Lvům pěkně rychle zmizet. 
Otočil se a pryč! Lvi za ním. Doběhli až daleko do luk, město zůstalo kdovíjak vzadu. Flok kouká a vidí, že rovnou u cesty stojí stan, celý z celtoviny, čtyřrohý, od každého rohu šňůra. A tak honem do stanu. 
Přiběhli lvi, větří, čenichají. Kam se jim poděla kořist? Překousali šňůry, celtovinu roztrhali na kousíčky, Flok vyskočil ze stanu a běží dál. 
Doběhl až do zatáčky, kouká a vidí, že tam stojí osamocená věž, na věži plechová korouhvička. A tak rychle do věže. Ale lvi hned hurá do práce a rozbourali tu věž do poslední cihly. Plechovou korouhvičku zahrabali. 
Flok vyskočil z věže a běží dál. Kouká a vidí, že uprostřed cesty stojí dveře. Stěny nikde, po domě ani památky, jen ty dveře. A tak rychle do těch dveří. Zabouchl je za sebou a vší silou je drží za kliku. 
Přiběhli lvi a už to jede: lvi tahají k sobě, Flok taky, nikdo nechce povolit. Nakonec se lvi unavili, sebrali se a šli pryč. 
Flok si řekl: pěkná dvířka! Na nové lodi se budou hodit. Parníček mě pochválí. 
Hodil si dveře na záda a vydal se dál. 
Kouká a vidí, že na cestě stojí vědro ..... 
Ale to už je zase jiná pohádka.