Lvy a plachetnice: 13. Čím to, že se všecko změnilo

A zatímco celá čtveřice ležela vyprahlá na rozpáleném písku, slezl mister Brown z palmy a vydal se hledat nějakou kolonii. 
Jde, kouká a vidí, že Afriku nepoznává. Další město. Široké ulice. Na ulicích obchody. V obchodech prodávají žvýkačku i vysavače. 
Ve velkém automobilu jedou dva ministři na zasedání. Ministři jsou černí, řidič je bílý. 
Mister Browna div netrefil šlak. 
Sedl si v parku na lavičku a zakryl si oči. Tu si vedle něj někdo přisedl. Těžce dýchá, určitě to bude nějaký stařík. 
„Ouvej, ouvej,“ povídá mister Brown, aniž odkryje oči. „Co se to stalo s Afrikou? Můžete mi to říct?“ 
Muž mu stařeckým hlasem odpoví: 
„Nic zvláštního. Ale abyste to, můj vážený společníku, pochopil, budu Vám vyprávět jednu příhodu. Je to velmi stará pohádka. Vyprávěla se v dobách, kdy v Africe bylo víc slonů, než je dnes mravenců, a lidé chránili v domech oheň v hrnci s uhlím, protože oheň se získával z blesku a z lesního požáru a blesky a lesní požáry nebývají každý den ani každý týden. Tak tedy dávno předtím, když ještě nebyli sloni a lidé neměli své chýše, ba ani sami tu ještě nebyli, bylo v Africe jenom Nebe a Země. Nebe vyduté jako lastura a Země plochá jako zvířecí kůže napnutá na buben. 
Jednou bylo Zemi smutno, a tak se rozhodla, že se vypraví na návštěvu k Nebi. Země (která byla přece plochá jako zvířecí kůže natažená na buben) si přitáhla svoje kraje, stočila se do klubíčka a vydala se na pouť. 
Nebi bylo také smutno, a tak s potěšením přivítalo sousedku. Sedli si naproti sobě a dlouho besedovali o tom, jak nedokonale je uspořádaný svět a jaké změny se v něm jistě uskuteční. Všechno správně probrali, jenomže ale nemohli vědět, co se stane, až jejich beseda skončí. 
A stalo se tohle: když se Země vrátila domů, chtěla se rozložit na svém původním místě. Jenže to se jí vůbec nepodařilo. Během svého putování se místy roztáhla, místy zase smrštila a tu a tam se na jejím těle objevily jámy a trhliny. 
Když se Země nakonec přece jenom uložila, ze všech stran ji přetínaly vrásky (začalo se jim říkat hory), a když přišel první déšť, voda nezmizela jako dříve, ale nashromáždila se v jámách a trhlinách. Tak vznikla jezera a řeky. 

Ptáte se mne, co se stalo s Afrikou? Změnila se (jako se mění všechno na světě), a stejně jako Země už nebude nikdy tím, čím byla kdysi.“ 
Tak skončil svoje vyprávění člověk, který seděl vedle mister Browna. 
Tu mister Brown otevřel oči a uviděl, že vedle něj sedí nejen starý, ale také jako noc černý muž s odznakem vědecké hodnosti na klopě saka. 
Mister Brown vyskočil z lavičky a rozhlédl se. 
Běžel k oceánu, kde zanechal své zajatce. 
Ale to už je zase jiná pohádka.