Lněné odhozky

Byla jednou jedna dívčina, pěkná jako karafiát, ale lenivá a nedbalá. Když mela příst, všechno ji mrzelo, a jestli se jí len jenom trošku zadrhl a zknotil, hned s tím zadrhnutým vyškubla celou hrst a odhodila na zem. No, odhozky nazmar nepřišly. Dívčina měla služebnou, ta byla pracovitá a přičinlivá. Sesbírala pokaždé odhozený len, rozmotala ho, pěkně tence ho spředla, přízi dala setkat a ušila si pěkné šaty. 
O tu lenivou dívčinu se ucházel jeden mladý hospodář a už měla být svatba. Večer před svatbou se vyhrávalo k tanci a také ta pilná služtička vesele vytáčela ve svých pěkných nových šatech. Nevěstě to nebylo po chuti a řekla: 
„Skáče si tu jako divá v tom, co já jsem zahodila.“ Ženich to zaslechl a zeptal se nevěsty, jak tomu má rozumět, a ona mu pověděla, že děvče má na sobě šaty ze lnu, který ona při předení zahazovala: 
„Celé ty šaty jsou z mých odhozků!“ 
Jak to ženich uslyšel a uvědomil si, že ona je líná a ta chudá dívčina pilná, hned nevěstu nechal a za ženu si zvolil tu druhou.

Zdroj: www.abatar.cz