Královský dar

Byl jednou jeden král a byla jednou jedna královna a ti se tolik milovali, že to svět ještě neviděl. Jednoho dne však královna ulehla a už více nevstala. Každý den chodil král k jejímu hrobu a tam světu žaloval na svoje hoře. Jednoho dne ho potkala nějaká stařenka a ta se ho ptala, proč je tak smutný.
„Ty to nevíš? Umřela mi královna.“ podivil se král.
„Nevím, panáčku, nevím, přicházím z daleka. Byla jsem za třikráte sedmero vysokými horami, sedmero hlubokými moři a sedmero černými lesy, kde žijí tři podivuhodné princezny.“
Od toho dne král myslel na ty princezny, zda jsou krásné, zda jsou bohaté a zda by mu mohly nahradit jeho královnu. Za nějaký čas mu jeho zvědavost už nedala spát, předal vládu svým rádcům a vydal se na cestu za podivuhodnými princeznami.
Překonal sedmero vysokých hor, přeplul sedmero hlubokých moří a přešel sedmero černých lesů, když tu přišel k překrásnému zámku, kde bydlila překrásná princezna.
„Co mi neseš králi?“
„Nesu Ti svoje hoře, umřela mi moje milovaná žena a já hledám tu, která ji nahradí.“
„Nechci Tvoje hoře, králi. Ale za sedmero horami, sedmero moři a sedmero lesy bydlí moje mladší sestra, možná ta Tvoje hoře unese.“ Tak se král vydal na další cestu.
Překonal sedmero vysokých hor, přeplul sedmero hlubokých moří, přešel sedmero černých lesů a přišel k ještě krásnějšímu zámku, ve kterém bydlela ještě krásnější princezna. „Co mi neseš, králi?“
„Nesu Ti svoje hoře, umřela mi milovaná žena a já hledám tu, která by ji nahradila.“
„Nechci Tvoje hoře, králi. Ale za sedmero horami, za sedmero moři a sedmero lesy žije moje mladší sestra, možná ta Tvoje hoře unese.“ Tak se král vydal na další cestu.
Překonal sedmero vysokých hor, přeplul sedmero hlubokých moří a přešel sedmero černých lesů a přišel k ještě krásnějšímu zámku, ve které bydlela princezna, která byla ošklivá jako noc.
„Co mi neseš králi?“ A králi se nad tou ošklivostí zachvělo srdce a zašeptal:
„Ach, moje srdce.“
„Přijímám ten dar, králi, a ráda se stanu Tvojí ženou.“ usmála se princezna. Tak se král vydal s nevěstou na zpáteční cestu.
Přešli sedmero černých lesů, přepluli sedmero hlubokých moří a překonali sedmero vysokých hor, když přišli k zámku prostřední princezny.
„Co mi neseš králi?“
„Nic Ti nenesu, sobě vezu nevěstu ošklivou jako noc.“
„Ta unese Tvé hoře?“
„Ne, mé srdce.“ řekl král a vydal se na další cestu.
Přešli sedm černých lesů, přepluli sedm hlubokých moří a překonali sedmero vysokých hor, když dorazili k zámku nejstarší princezny.
„Co mi neseš králi?“
„Nic Ti nenesu, sobě vezu nevěstu ošklivou jako noc.“
„Té si dal své hoře?“
„Ne, své srdce.“ odvětil král a vydal se s nevěstou dál.
Přešli sedmero černých lesů, přepluli sedmero hlubokých moří a překonali sedmero vysokých hor, když dorazili do zámku, kde bydlil král. Král svolal svoje rádce a řekl jim:
„Toto je moje nevěsta a Vaše budoucí královna.“
A srdce rádců se při pohledu na tu ošklivost zachvěla a oni šeptali:
„Ach, naše srdce.“ A tu se princezna usmála a řekla:
„Přijímám Vaše dary a stanu se Vaší královnou.“ A byla svatba, na které se sešlo celé království. A kdo pohlédl na novou královnu, tomu se nad tou ošklivostí zachvělo srdce a ten zašeptal:
„Ach, moje srdce.“
A od těch dob bylo toto království tím nejšťastnějším královstvím na světě, protože všichni lidé v něm dali svoje srdce své královně. A nebylo mezi nimi vády a nebylo mezi nimi zlých skutků, neboť až do konce svých dnů královna ošklivá jako noc střežila jejich srdce jako ty nejvzácnější dary.