Kouzelný flakonek

zobrazeno 30×

Vložil(a): jitkamety, 28. 3. 2016 11.44

Byl jednou jeden mlynář, kterého jeho mlýn neuživil, ač se namáhal a tvrdě pracoval od rána do večera. To bylo v těch časech opravdu zvláštní, ale jeden se tomu nemohl divit, neboť ten mlýn mu nepatřil a jeho majiteli, hraběcí vrchnosti za něj musel platit vysoký pacht - nájem a potom v mlýnském náhonu bývalo tak málo vody, že mlýnské kolo často stálo, a tak kulaté penízky se do mlýna kutálely jen tence a řídce. Tímto hospodařením mlynář pomalu zchudnul tak, že už více let nebyl schopen zaplatit pachtovné, ale hrabě na něj nemilostně dotíral a nakonec mu pohrozil, že ho z mlýna vyžene, pokud do tří dnů svůj dluh nesplatí. To bylo mlynáři rázem úzko, vzal tedy svoji jedinou krávu a vedl ji do města, aby ji prodal na trhu. Jak tak celý ustaraný mašíroval s krávou lesem, přišel mu do cesty nějaký pidimužíček a ptal se, co mu schází, že je tak smutný. Ten mlynář, který byl od přírody přátelský a přívětivý člověk, k němu ihned pocítil důvěru a vypověděl mu vše, co ho tlačí. Tu mužík řekl:
„Poslyš, já tu krávu od Tebe koupím. Dám Ti za ni tenhle flakonek. Když ho dáš na stůl a řekneš:
„Flakonku, dej se do díla!“, tak Ti nebude už nikdy nic chybět.“ Ale mlynáři to nebylo vhod, měl strach a mínil:
„Ale co mi řekne moje žena, když jí místo peněz přinesu flakonek?“
„Láry fáry, co bys řekl!“ odvětil pidimužík popuzeně „Jak se můžeš ještě rozmýšlet? Ty chceš domů přinést peníze? A odkud bereš tu jistotu, že tu svoji krávu přivedeš na trh živou?“ Tu se mlynář polekal, protože ta poslední slova držel za výhružku, a tak raději pidimužíčkovi krávu za flakonek dal. Sotva ten obchod uzavřeli, propadl se mužík i s krávou do země a nebylo po nich ani vidu, ani slechu. Mlynář spěchal domů, postavil flakonek na stůl a řekl:
„Flakonku, dej se do díla!“ Než by jeden okem mrknul, stály na stole zlaté mísy plné výtečných pokrmů. Rozradostněný mlynář zavolal ženu a ta překvapením spráskla ruce nad hlavou. Pak si spolu sedli ke stolu a nechali si chutnat.
Druhého dne se mlynář vydal na cestu do města, kde prázdné zlaté mísy prodal a obdržel za ně tolik peněz, že z něj byl rázem bohatý muž. Šel rovnou na zámek a zaplatil svoje dluhy, čemuž se hrabě velmi divil, nedůvěřivě se na mlynáře díval a pak se zeptal:
„To není jen tak! Jsi tak najednou přišel k tolika penězům?“ Mlynář mu to nechtěl dlouho říci, vytáčel se, jak dlouho to šlo, ale hrabě na něj dotíral tak dlouho, až musel s pravdou ven a nakonec mu celou historii vypověděl, i když velmi nerad. „Prodej mi ten flakonek,“ řekl hrabě:
„dám Ti za něj měšec dukátů.“ Ale mlynář nechtěl, ale když mu nakonec za flakonek hrabě nabídnul nejen mlýn, ale i svůj krásný zámek, nemohl déle odpírat a flakonek prodal. Sotva měl ale hrabě flakonek v ruce, řekl:
„Teď si o tom, že bys dostal zámek, nechej zdát! Hahaha! Zámek zůstane můj. Ty máš dost na svém mlýně, ten si pro mne za mne můžeš nechat!“
Tak toho dobrého a důvěřivého mlynáře okradli. Měl sice ještě pěknou sumičku z prodeje zlatých mís, ale přišlo zase velké sucho, mlýn byl opět dlouho bez vody a nic mu nevynášel, takže peníze utratil a za nějaký čas opět upadnul do těžké chudoby. Když bylo nejhůř, vydal se jednoho dne do města, aby navštívil přítele a poprosil ho, zda by mu půjčil pár dukátů. Když celý zachmuřený rázoval lesem, pojednou před ním opět stál pidimužík a ptal se, copak ho tíží na srdci. Tu mu vyprávěl, jak se mu vedlo a jak ho hrabě oklamal a uvrhl opět do bídy. Tu mu mužík podal jiný flakonek a řekl:
„Tak to si vezmi tohle! Ten Ti k tomu prvnímu pomůže. Stačí říci „Flakonku, dej se do díla!“, objeví se tři chlapi a vypráskají vše, co jim přijde do cesty, a nepřestanou dřív, dokud jim neporučíš „Flakonku, dílo je hotovo!“. Mlynář poděkoval a vydal se rovnou na zámek.
Sotva tam přišel, šel rovnou k hraběti a řekl:
„Pane hrabě, mám opět flakonek a jeho kouzelná moc je ještě tisíckrát větší.“ Tak řekl a s velkou radostí mával flakonkem ve zvednuté ruce. Zlomyslné oči pana hraběte se v tu ránu rozzářily, přátelsky mlynáře pozval ke stolu, nechal nanosit jídlo a pití a pohostil ho co nejlépe, neboť zamýšlel, že z něj ten druhý flakonek opět vyláká. Když se najedli a napili a hrabě začal mluvit o flakonku, mlynář ho přerušil slovy:
„Pane hrabě, neměl bych Vám nejdříve předvést, co tenhle flakonek umí?“
„Ano, jen nám to ukaž!“ zvolal hrabě nadšeně. „K Vašim službám, hraběcí milosti.“ řekl mlynář a usmíval se u toho:
„Flakonku, dej se do díla!“ Kde se vzali, tu se vzali, stáli tu tři divousové se sukovicemi a pustili se do hraběte, až se tento rozezpíval do achich a ouvej a zapřísahal mlynáře, aby ho ušetřil. „Tys mne taky neušetřil a o flakonek jsi mne obelstil.“ odpověděl mu mlynář a nechal ty tři tovaryše vesele bubnovat na hraběcích zádech. Nakonec mu hrabě ukázal skříň, ve které je jeho flakonek ukrytý a mlynář si ho dal do kapsy a bral se domů. Ty tři divouse nechal řádit tak dlouho, dokud hrabě více nevydal ani hlásku a celý zámek neležel v troskách. Potom řekl:
„Flakonku, dílo je hotovo!“a ihned byli ti tři docela malincí a vlezli zpět do flakonku.
Teď byl mlynář spokojen, měl opět svůj kouzelný flakonek a každý den mu řekl:
„Flakonku, dej se do díla!“ a ihned byl stůl plný zlatých mís s výtečným jídlem. Tak si nechali se ženou chutnat, pak ty mísy prodal zlatníkovi ve městě a za krátký čas byl bohatý muž. Potom si postavil krásný zámek, a protože si myslel, že pokladů má už dost, nechal kouzelný flakonek zazdít do jeho základů. Ten druhý flakonek, ve které byli ukrytí ti tři statní chlapi, ale nosil stále u sebe, aby si dokázal v nouzi nebo nebezpečí vždy pomoci.
 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight