Kocourek Fouskek a kočička Tichošlapka

Žili byli kocourek a kočička. Jednoho dne povídá kocourek kočičce:
„Tichošlapko, pojď, půjdeme na půdu, jsou tam lískové oříšky, uvidíš, jak si pochutnáme.“
„Pojďme, Fousku,“ řekla kočička. „Ty já je ráda, moc ráda!“
A běžela s kocourkem na půdu.
„Ale pozor, Tichošlapko,“ povídá kocourek, když vylezli na půdu k oříškům. „Ne abys ty oříšky jedla se skořápkou, mohla by ses mi zadusit.“
„To víš, že ne, Fousku,“ ujišťovala ho kočička, ale za chvilku přesto spolkla oříšek i se skořápkou.
A bylo zle. Fousek vidí, že chudinka Tichošlapka za chviličku umře, jestli jí hned nevymaže krk sádlem, aby mohl oříšek dál.
Rozběhl se ke skříni, kde stál hrnec sádla. Jenže skříň byla zamčená.
„Skříni, skříničko, otevři se, ať si mohu vzít trochu sádla,“ prosil Fousek. „Musím vymazat Tichošlapce krk, jinak se mi zadusí oříškem.“
„Běž k zámečníkovi a dej si udělat klíč,“ odsekla skříň.
Fousek běžel k zámečníkovi:
„Zámečníku, zámečníku, udělej mi klíč, ať mohu otevřít skříň a vzít si trochu sádla. Musím vymazat Tichošlapce krk, jinak se mi zadusí oříškem.“
„Až mi doneseš od kupce kus sýra,“ odbyl ho zámečník.
Fousek běžel ke kupci:
„Kupče, kupčíčku, dej mi kus sýra, ať ho mohu dát zámečníkovi. Udělá mi klíč, abych mohl otevřít skříň a vzít si trochu sádla. Musím vymazat Tichošlapce krk, jinak se mi zadusí oříškem.“
„Řekni kravám, ať mi nadojí hodně mléka,“ vyhnal ho kupec.
Fousek běžel ke kravám:
„Krávy, kravičky, nadojte hodně mléka kupci, ať mi dá kus sýra. Dám ho zámečníkovi, aby mi udělal klíč, abych mohl otevřít skříň a vzít si trochu sádla. Musím vymazat Tichošlapce krk, jinak se mi zadusí oříškem.“
„běž na louku, ať nám dá hodně trávy,“ poslaly ho krávy pryč.
Fousek běžel na louku:
„Louko, loučko, dej kravám hodně trávy, ať nadojí kupci hodně mléka, aby mi dal kus sýra. Dám ho zámečníkovi, aby mi udělal klíč, abych mohl otevřít skříň a vzít si trochu sádla. Musím vymazat Tichošlapce krk, jinak se mi zadusí oříškem.“
„Popros nebe, ať nám sešle déšť,“ odpověděla louka.
Fousek běžel poprosit nebe:
„Nebe, nebíčko, sešli déšť na louku, ať dá hodně trávy kravám, aby daly hodně mléka kupci, aby mi dal kus sýra. Dám ho zámečníkovi, aby mi udělal klíč, abych mohl otevřít skříň a vzít si trochu sádla. Musím vymazat Tichošlapce krk, jinak se mi zadusí oříškem.“
Nebe se nad Fouskem slitovalo a seslalo na louku déšť, louka dala kravám hodně trávy, krávy nadojily kupci hodně mléka, kupec dal zámečníkovi kus sýra, zámečník udělal ke skříni klíč, skříň se otevřela a Fousek si z ní vzal trochu sádla a běžel vymazat Tichošlapce krk, aby se mu nezadusila oříškem. Ale Tichošlapka už ležela na půdě ocáskem dolů, nožkami vzhůru a byla mrtvá.
Dlouho Fousek oplakával milou Tichošlapku, a pak se rozhodl, že se pomstí. Od toho dne přestal chytat myši. A protože je Fousek přestal chytat, myši se rozmnožily a rozežraly všecky skříně. A protože byly všecky skříně rozežrané, nebylo třeba klíčů a zámků a zámečníci pomřeli hlady. A protože zámečníci pomřeli, přestali kupovat sýr a kupci přišli na mizinu. A protože kupci přišli na mizinu, prodali krávy na jatka. A protože byly krávy prodány na jatka, louky zarostly bodlákem.
Tak pomstil věrný Fousek svou milou Tichošlapku.