Když soudila královna Beatrix

zobrazeno 23×

Vložil(a): dáša, 5. 4. 2016 16.03

Nejen král Matyáš byl znám svou spravedlností, nýbrž i jeho krásná a moudrá žena. Jednou sama nejen usedla na soudnou stolici a soudila, ale dokonce si k tomu ztropila žert ze svého manžela. Všechno se to seběhlo takto. Matyáš byl v daleké zemi v čele svého vojska, aby zastavil Turky. Když se loučil, řekl své ženě, ať bez něho žádnou stížnost nerozsuzuje, sic by ho rozhněvala. Paní mu to slíbila a on věřil, že své slovo dodrží. Ale do budoucnosti člověk nikdy nevidí.
Jednou se stalo na budínském rynku, že vedle sebe prodávali své zboží dva trhovci, jeden z nich měl březí klisnu. Když přišel její čas, lehla si pod sousedův vůz a přivedla na svět překrásné hříbátko. Jeho majitel se právě podíval, že tam už leží jeho hříbátko a chtěl je pohladit.
„Ale sousede, vždyť to je moje hříbě!“
„Jakpak to?“ divil se sedlák majitel klisny. „Přece sám vidíte. Hříbě leží pod mým vozem.“
„Tomu ale sám nevěříte, že?! To nemyslíte vážně, že vůz přivedl na svět hříbě!“
Ale druhý trhovec trval na svém, že prý je hříbě jeho a podezíral souseda, že prý chtěl hříbě ukrást. Proti nestydatému sousedovi nemohl pravý majitel nic dělat. Jejich spor sílil, ale dohodnout se nemohli. Rozhodli se jít ke králi Matyášovi, aby jejich spor rozhodl.
Šli k paláci, stráž je nechtěla vpustit:
„Král není doma. Musíte počkat!“
„My nemůžeme čekat! Chceme znát pravdu teď!“ Stráž je nemohla odehnat, tvrdili, že prý naléhavě potřebují pomoc v nouzi. Stráž nic nevěděla o tom, že má královna zakázáno rozhodovat spory. Biřici si mysleli, že královna je přece moudrá paní, která by hádajícím se trhovcům mohla určitě pomoci. Když konečně královna oba přijala, vyprávěli celou příhodu, jak se udála. Krásná královna hned věděla, kdo zde má pravdu. Začala oběma vypravovat pohádku: „Už jste slyšeli, že zde pod hradem podél Dunaje žije na našem makovém poli tolik ryb, že sežraly všechnu úrodu máku? Chudák manžel si nevěděl rady, než že zavolal na pomoc vojáky, aby létající ryby zastrašili a zahnali je zpět do vody.“
„Promiňte , paní královno, ale odkdy umějí ryby z Dunaje létat?“ Královnu ta odpověď moc potěšila a rychle odpověděla:
„Stejně jako váš vůz dnes přivedl na svět hříbě.“ Tu uznal, že není v právu, ustoupil a oba trhovci usmířeně odešli.
Všechno by bylo v pořádku, kdyby se Matyáš nedozvěděl, že královna přes svůj slib rozhodla tento spor. Rozhněval se tak, jak nikdy ve svém životě. Vyhnal krásnou královnu pryč z paláce. Královna se jen zdvořile zeptala:
„Och, pane králi, dovolil byste mi vzít si s sebou z paláce, co je mi nejmilejší?“ Pro mne za mne si to, co je Vám nejmilejší, vezměte s sebou,“ více s ní už nepromluvil. Královna hned neodešla. Počkala na nejhlubší noc, když král tvrdě usnul, zabalila ho do koberce a nechala odnést do kočáru. Pak teprve opustila i s králem zámek.
Příštího dne ráno se král probudil v objetí své ženy. Moc se divil, jak se tam dostal.
„Co to se mnou provádíte?“ ptal se.
„Vždyť jste mi dovolil vzít si s sebou, co je mi nejmilejší. Protože jste mi v celém paláci nejmilejší vy, vzala jsem si Vás s sebou,“ odpověděla královna. Král se dal z celého srdce do smíchu a radoval se.
Litoval už totiž, že svoji ženu vyhnal a byl k ní tak tvrdý. Vzal ji zas na milost, odpustil jí a dokonce dovolil, aby pravidelně rozhodovala soudní spory.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight