Karlova studánka

zobrazeno 23×

Vložil(a): dáša, 5. 4. 2016 16.03

Před dávnými časy stál v těch místech hluboký a neprůchodný prales, ve kterém panoval nad rašelinnými bahništi zimavý chlad a v močálech blikaly těkavé bludičky. Věru není divu, že tyto zapadlé končiny zůstaly dlouho neosídlené.
A přece i tady žil člověk. V bídné boudě tu přebýval poustevník a živil se lesními plodinami, pouze někdy okusil ptaný chlebíček, to když se vydal na dalekou cestu k lidským obydlím a vyžebral si několik krajíčků či v popelu pečených placek. Aby byl přece jaksi prospěšný, předpovídal lidem, co sám vypozoroval za neustálého pobytu v přírodě:
„Bude dlouhý len, v zimě visely střechýly na okapu!“ Nebo „Žita se letos nevyvedou, bylo málo jeřabin!“ Či zase „Zemáky se neurodí, je moc krtinců!“ Věřili ..... nevěřili, těžko povědět. Jisté je, že kdo sám nemá, nedá, a tak mohli poustevníka obdarovat jenom málem. Věru se o něm dalo povědět, že tvrdé hrušky jídal, snadno by mohl spávat v klíčové dírce, jak byl hubený, kdyby ovšem jeho bouda vůbec nějaký zámek měla.
Jednou ho napadlo, že by měl uctít patrona lesů a ochránce lovců. Pustil se tedy do práce a s velikou námahou, neboť se v takovém počínání valně nevyznal, vystavěl poblíž své poustevny skromnou kapličku. Ta kaplička byla jeho radost, tady přebýval nejraději.
Kdysi na sklonku dne odpočíval u kapličky a spokojen naslouchal podvečernímu lkáni ptactva. Nebe bylo bez chmur, ale poustevník si dobře povšiml, že strom již ztrácí list a že tedy bude potřeba zaopatřit se zavčasu zásobou klestí na zimu. Jak tak dumal a přemýšlel, přemýšlel a dumal, nořil se pozvolna do sladké dřímoty, až usnul. A tu se mu zdálo, že spatřil lovce v zeleném odění, který se ho táže:
„Bratře, postavil jsi k mé poctě kapličku, řekni, co by sis přál odměnou?“
Poustevník poznal, že před ním stojí samotný patron lesů, a byl jeho otázkou nemálo překvapen. Vpravdě mu nikdy na mysl nepřišlo, že by měl něčeho nedostatek, a tak nevěděl, co by si měl přát. Přemýšlel a nakonec řekl:
„Chci pomáhat nemocným.“ Sotva tato slova vyslovil, probudil se ze sna. Avšak co vidí? Ze skály, na které stála kaplička, prýští zpod pařezu pramen jasné vody, který tady dříve nebyl. Poustevník ihned té vody okusil a řekl spokojeně:
„To je dobrá voda!“ Dopřál si ještě jeden doušek, jak mu chutnala a rázem se cítil zdráv a silný jako dosud ještě nikdy.
Brzy nato se stalo, že se v blízkosti zranil lovec, který do těch nehostinných míst zabloudil na lovu. Vedla tam přes potok stará lávka z vyhnilých klád, kterou kdysi poustevník položil, aby si zkrátil cestu k lidským obydlím, a na té lávce lovec uklouzl, spadl do potoka a na kameni, vyhlazeném vlnami, si zlomil nohu. Křičel a naříkal tak silně, že se jeho hlas donesl až k boudě. Poustevník se vydal za tím hlasem a lovce nalezl. Podařilo se mu dotáhnout ho do boudy, tam ho uložil a léčil vodou z pramene, kterou přikládal na zlomeninu a kterou lovec také musel pít. A hle ..... lovec se záhy uzdravil! Byl to svobodný pán Karel, správce panství, a z vděčnosti dal u pramene léčivé vody postavit dům pro nemocné.
Tomu místu se pak počalo říkat Karlova Studánka a ten pramen tam tryská posud, jako by nikdy neměl vyschnout.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight