Jezinky a Smolíček

zobrazeno 28×

Vložil(a): jitkamety, 17. 5. 2016 14.19

Byl jelen, měl zlaté parohy a zůstával pod lesem v jedné chaloupce s malým Smolíčkem. Každý den chodil na pastvu, a když odcházel, napomínal Smolíčka:
„Kdyby někdo přišel, neotvírej nikomu!“
„Však já sem nikoho nepustím!“ říkal Smolíček. Jednou taky byl jelen na pastvě a Smolíček doma sám. Ťuk, ťuk, ťuk! klepal někdo venku na dveře. „Kdo to?“ zeptal se Smolíček. „Och, zima, zimička!“ ozvaly se venku nějaké hlásky:
„Smolíčku, Smolíčku, otevři světničku: až se ohřejeme, hned zas půjdeme.“
„Já nikomu nesmím otevřít,“ řekl Smolíček a neotevřel.
„Dobřes udělal,“ pochválil ho za to jelen, „byly to jezinky; kdybys jim byl otevřel, byly by Tě vzaly.“
Druhý den, jakmile jelen odešel, ťukal zas někdo na dveře.
„Kdo to?“
„Och, zima, zima! Smolíčku, Smolíčku, otevři světničku: až se ohřejeme, hned zas půjdeme. Och, zima, zimička, zima!“
„Ubožátka, jak se tam venku zimou třesou,“ řekl Smolíček. „Snad přece nejsou tak zlé? Já jim trošku pootevřu, aby se ohřály ..... jen trošičku, co by sem dva prstíčky vstrčily.“
Smolíček pootevřel dveře a jezinky vstrčily tam napřed své prstíčky, potom hned celé ruce a už byly všecky tři ve světničce, milého Smolíčka vzaly a utíkaly s ním z chaloupky pryč do lesa.
„Ouvej, ouvej!“ plakal Smolíček, i vzpomněl si na jelena a volal:

„Za vrchy, za doly, mé zlaté parohy kde se pasou?
Smolíčka holečka jezinky do lesa nesou!“

Naštěstí pásl se tam někde jelen, a jak ho zaslechl, cupity, cupity přes hory přes doly ..... už tu byl. Jezinky jak zahlídly zlaté parohy, nechaly Smolíčka a tytam.
„Zdali jsem Ti neříkal, abys nikoho nepouštěl?“ domlouval mu jelen. „Vezmou-li Tě jezinky ještě jednou, tehdy mne nevolej na pomoc!“
Po nějakém čase, když byl Smolíček opět sám doma, přišly zas jezinky a ťukaly na dveře:
„Smolíčku, Smolíčku, otevři světničku.“
„Och, však já Vás už znám!“ řekl Smolíček. „Neotevřu ..... rády byste mě zas odnesly?“
„Smolíčku, Smolíčku, nic se neboj, my Ti nic neuděláme, ale zima nám je, zima! Rády bychom se u Vás ohřály:
až se ohřejeme, hned zas půjdeme.“
A tak dlouho prosily, prosily a plakaly, až ho uprosily, že jim pootevřel; a jezinky hup do světničky. Smolíčka popadly a z chaloupky s ním do lesa.
„Och ouvej, ouvej, kéž jsem poslechl, co mi zlaté parohy radily!“ naříkal Smolíček a začal zas volat:

„Za vrchy, za doly, mé zlaté parohy kde se pasou?
Smolíčka holečka jezinky do lesa nesou!“

Však nadarmo volal, jelen ho neslyšel. Zatím jezinky Smolíčka si donesly domů, zavřely ho do sroubku a dobře ho krmily, aby ztloustl, ..... chtěly si ho potom upéct.
A když myslely, že už je dost tučný, přišly k němu:
„Smolíčku, Smolíčku, natáhni ručičku a vystrč ze sroubku prstíček ven.“
Smolíček vystrčil malou skulinkou ven prstíček a jezinky ho řízly do prstíčku, až krev tekla.
„Už je dost vykrmený!“ řekly, vzaly ho ze sroubku, položily na korýtko a nesly do pece.
Smolíček plakal a prosil, ale nebylo to nic platno. I vzpomněl si zas na svého jelena a volal:
„Za vrchy, za doly, mé zlaté parohy kde se pasou? Smolíčka holečka jezinky do pece nesou!“
Cupity, cupity přes hory přes doly a jelen byl tu, nabral Smolíčka na své zlaté parohy a donesl ho domů do chaloupky.
Potom už Smolíček vždycky poslouchával jelena a nikdy nikomu neotevřel, a jezinky potom už taky nikdy víc nepřišly.

 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight