Jasnovidný křišťál

zobrazeno 20×

Vložil(a): nikihiphop, 2. 6. 2016 23.54

Jedna krásná a urozená panna a jeden urozený jinoch k sobě navzájem zahořeli silnou láskou; ale nedostali od nevlastních dívčiných rodičů svolení k sňatku; skrze což žili oba ve velikém smutku.

Nyní se událo, že jedna stará žena, které tom městě právě přebývala, přišla k oné panně, utěšovala ji a pravila, že toho, kterého miluje, za muže jednou určitě dostane. Panna, to sice ráda slyšela, ale zeptala se, jak to může žena vědět. „Slečno,“ řekla stařena: „já mám od Boha milost odhalovat budoucí věci, proto je mi jen málo věcí utajeno. Všechny vaše pochyby odejmu, mohu vám totiž to, jak to vše bude, ukázat zcela jasně v jednom křišťálu. Mé umění budete velebit. Ale musíte si k tomu zvolit čas, kdy vaši rodiče nebudou doma, pak můžete to kouzlo vidět.“

Panna vyčkala, dokud její rodiče nevyjeli obhlížet své statky, a šla potom k učiteli svého bratra, panu Johannu Rüstovi, který později proslul jako velký básník, prozradila mu svůj úmysl a velmi jej prosila, aby šel s ní a byl u toho, když se bude do křišťálu dívat.

Tento se pokoušel ji takovou zvědavost jako nadmíru hříšnou vymluvit, neboť by se mohla stát příčinou velkého neštěstí. Ale bylo to marné, panna zůstala při svém, takže se nechal po jejích neustálých prosbách přemluvit, že ji bude doprovázet.

Když vešli do komory, kde stařena přebývala, své náčiní právě z jednoho košíku vyndávala a viděla velmi nerada, že tento pán pannu doprovází. Řekla, že mu vidí na očích, že o jejím umění valného mínění nemá.

Potom se jala ta žena na stole rozprostírat modrý hedvábný ubrus, na kterém byly podivuhodné výjevy s draky, hady a jinými netvory vyšity. Na něj položila zelenou skleněnou mísu, přes kterou přehodila hedvábný zlatý šátek a na něj nakonec opatrně položila velkou křišťálovou kouli, kterou přikryla sněhobílým šátkem

Potom si začala něco si pro sebe mumlat, doprovázejíc to podivuhodnými gesty, a když s tím skončila, vzala velmi opatrně a uctivě kouli, zavolala pannu a jejího průvodce k sobě k oknu a poručila jím, aby se podívali. Zpočátku neviděli nic, pak se ale v křišťálu objevila panna v drahocenných šatech zrovna tak vystrojená, jakoby měla být její svatba. Tak vznešeně vypadala, ale také sklíčeně a smutně a její obličej byl tak smrtelně bledý, že se na to bez lítosti popatřit nedalo. Dívka se dívala na ten výjev s úlekem, který se brzy ještě zvětšil, když nyní k ní přišel v obraze její miláček a měl tak strašlivý výraz ve tváři, že se člověk při tom pohledu musel roztřásti. Vypadalo to nejinak, že z nějaké cesty přijel, měl holínky a ostruhy a šedivý plášť se zlatými knoflíky. Nesl dvě novotou se blýskající pistole. Každou v jedné ruce, jednu přiložil ke svému srdci a tu druhou přiložil dívce ke skráním. Diváci ještě plni strachu viděli, jak kohoutek té pistole, co byla přiložena k nevěstinu čelu, zmáčknul a uslyšeli vzdálený strašlivý výstřel. Nyní na ně padla strašlivá hrůza, že se úlekem chvíli pohnouti nemohli, pak se konečně vratkými kroky ven z komnaty vypotáceli. Té stařeně, které ani na mysl nepřišlo, že se věci budou takto odvíjet, se také udělalo zle, pospíchala odtud hlava nehlava a vícekrát se vidět nedala.

Dívčinu lásku však ani tento úlek neuhasil, ale nevlastní rodiče trvali na svém rozhodnutí a souhlas k sňatku dáti odmítali. Nakonec ji hrozbami a nátlakem donutili k zásnubám s dvorským úředníkem ze sousedství. Tím teprve dívčin žal vzrostl, trávila svůj čas v nářku a pláči a její milovaný upadnul do náramného zoufalství.

Mezitím byla stanovena svatba, několik knížecích hostů mělo být přítomno, aby té slávě dodali ještě většího lesku. Když přišel onen den, kdy měli nevěstu vésti k oltáři, poslala kněžna kočár se šestispřežím a několika sloužícími a rytíři. A velký nádherný průvod urozených příbuzných a přátel nevěsty kočár následoval. Toto všechno musel její milý strpět a ve svém zoufalství se rozhodl, že jinému svoji milou živou nenechá. Nakonec si koupil pár dobrých pistolí a chtěl jednou ji a druhou pak sebe zabít.

Na místě, kudy musel průvod s nevěstou projít, byl asi deset či dvanáct kroků od brány dům, který si milenec vybral, aby v něm číhal. Když nyní ten nádherný původ kočárů a rytířů, který velké množství obecního lidu doprovázelo, dorazil, vystřelil milenec z jedné z těch pistolí na nevěstu. Ale vystřelil trochu brzy, takže nevěsta zůstala nezraněna, jen jedné urozené dámě, která v ráně seděla, kulka proletěla příliš vysokým účesem, z čehož tato se bezmocně sesunula v mdlobách. V nastalém zmatku měl vrah dost času na to, aby unikl zadními dveřmi z domu ven, přeskočil úzký potůček a zachránil se tak.

Konečně ona dáma přišla k sobě a průvod se mohl opět dáti do pohybu. Svatba byla pak ve velké nádheře a pompě slavena. Jen nevěsta byla k smrti nešťastná, neboť na ta zjevení v křišťálu myslila a ten výsledek se jí v mysli připomínal.

Také její manželství bylo nešťastné, neboť její muž byl tvrdý a zlý člověk, který s tou ctnostnou a spanilou slečnou, nedbajíc, že mu porodila milované dítě, co nejkrutěji nakládal.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight