Janek Karbaník

zobrazeno 26×

Vložil(a): jitkamety, 5. 4. 2016 10.37

Byl jednou jeden chlap, který se neměl ani k práci, ani k dílu a od božího rána seděl u karet. Lidé už dávno zapomněli jeho jméno po otci a říkali mu Janek Karbaník. Ve hře prohrál všechen majetek i polnosti a teď došlo i na jeho dům. V tom čase k němu zavítali dva poutníci. Byli to náš Pán se svatým Petrem, kteří se tu zjevili, aby se poptali po noclehu a překazili mu večerní hru v karty. Janek Karbaník se ošíval, že by rád už kvůli svým dětem dneska zůstal doma, na karty by ani nepomyslel, ale přenocovat, to je nechat nemůže, nemá ani volné lůžko, ani co by strčili do úst. Tu Pán pokynul Svatému Petrovi, aby vtisknul Jankovi Karbaníkovi do dlaně tři groše, za které měl u pekaře koupit chleba.
Jankovo srdce si poskočilo a vydal se k pekaři. Když šel kolem karbanického doupěte, volali na něj kumpáni:
„Hej, Karbaníku, zajdi sem!“
„To určitě,“ odporoval Janek „abyste mě obrali o moje tři groše!“ Ale kamarádi nedali jinak, vábili ho a lákali, takže mezi ně nakonec zašel a ty tři groše tam v kartách prohrál.
Doma čekali Svatý Petr a náš Pán, a když po něm nebylo ani vidu ani slechu, šli mu naproti. Karbaník se zrovna vracel domů, a když poutníky uviděl, pohotově se shýbnul k jedné louži a stavěl se, že v ní hledá groše, které mu tam zrovínka spadly. Ale náš Pán dobře věděl, že je prohrál, a tak měl svatého Petra k tomu, aby dal Karbaníkovi nové tři groše. Teď už se Karbaník ke hře svést nedal, běžel rovnou cestou k pekaři a přinesl domů chleba.
Když seděli u stolu, Pán se ho ptal, zda by neměl trochu vína. Karbaník odvětil, že všechny sudy ve sklepě jsou prázdné. Ale náš Pán mu nevěřil a posílal ho do sklepa, ty sudy jsou prý plné toho nejlepšího vína. Tomu se Karbaník podivil, ale když host jinak nedal, řekl:
„Dobrá, jdu, ale vím, že tam žádné víno není.“ Když ale ve sklepě vytáhnul z prvního sudu zátku, vyrazilo z něj víno tak znamenité, že to nebylo k vypovězení. Tak jedli a pili a poutníci zůstali přes noc.
Druhého dne za rozbřesku náš Pán děkoval Karbaníkovi za nocleh a chtěl mu zaplatit splněním třech přání, tajně doufal, že si Janek bude přát nebe na zemi, ale on si vyprosil nejprve karty a potom i kostky, se kterými vždy vyhraje, a nakonec strom plný ovoce, ze kterého každý, kdo na něj vyleze, může slézt dolů, až mu to on dovolí. A bylo to!
Teď nastali Karbaníkovi zlaté časy na zemi, teprve nyní se dal pořádně do hry a než by se jeden nadál, obehrál půlku světa. To bylo svatému Petrovi k ošívání a mudrování, nakonec našemu Pánovi řekl, že ty dárky nepovedou k ničemu dobrému, protože Karbaník brzy ožebračí celý svět. A tak pro něj poslali Smrt.
Když Smrt dorazila, byl Karbaník uprostřed hry a nechtělo se mu od stolu:
„Počkej chvíli až dohraji! Vylez zatím na ten strom a natrhej nám pár jablek, ať máme něco na cestu!“ Smrt se vydrápala nahoru, natrhala jablka, ale když chtěla dolů, vězela tam jak přilepená. Karbaník ji tam nechal sedět celých sedm let a v tom čase neumřel žádný člověk. To mělo svatého Petra opět k ošívání a mudrování, nakonec našemu Pánovi řekl, že ty dárky nepovedou k ničemu dobrému, neboť nyní je s umíráním dočista konec. Tak se pro Karbaníka vydali sami.
Když tam přišli, náš Pán Karbaníkovi poručil, aby Smrt propustil. Sotva tento poslechl, Smrt skočila dolů a rovnou na Janka a zakroutila mu krkem a bylo to! Mžikem byl na onom světě. Tam zaklepal na nebeskou bránu. „Kdo je tam?“
„Janek Karbaník! Otevřete!“
„Ach ten? Toho tu nepotřebujeme, zmiz!“ Tak se vydal k očistci a opět zaklepal. „Kdo je tam?“
„Janek Karbaník! Otevřete!“
„Ach, tady je soužení a trápení i bez karet dost, my hrát nechceme, zmiz!“ Tak mu nezbylo, než jít do pekla, kde ho vzali. A co by to byl za Karbaníka, kdyby nepřiměl hrát karty i samotného Lucifera, který mohl vsadit do hry celé houfy usmolených čertů. Jenomže se svými kartami mohl Janek jen vyhrávat, takže za nějakou chvíli byla všechna čertiska jeho.
Když měl teď Karbaník pohromadě celou hordu chlapů, podrbal se na bradě a že si zajdou do nebe. A u nebeské brány se jali bušit a hulákat, jestli je prý Svatý Petr nepustí dovnitř, tak bránu vyrazí a všechny v nebi vyhází na svět. A bylo to! To bylo svatému Petrovi k ošívání a mudrování, nakonec našemu Pánovi řekl, že ty dárky nepovedou k ničemu dobrému, protože Karbaník vyplení i samotné nebe. Tak ho pustili.
Jenomže ani v nebi se Karbaník neměl k něčemu jinému než ke hře v karty, což brzy vedlo k vádě a povyku, nebeskému pozdvižení a povstání. Na to měl Svatý Petr jedinou radu, Karbaníka popadnul za límec a vyhodil ho ven na svět.
A byl klid v nebi i v pekle.
A Karbaníkova duše? Ta se cestou na svět rozpadla na tisíce malých kousků, které vešly do jiných hráčů, a tak žije dodnes.
 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight