Jak vlk zápasil s člověkem

Jednou se vlk přel s vlčicí o to, kdo je silnější: jestli vlk, nebo člověk. Vlk povídal:
„Počkej! Když si myslíš, že by mě člověk přemohl, počkám si na nějakého a dám se s ním do křížku. Sama se na vlastní oči přesvědčíš, kdo má větší sílu.“
„Jen si běž a zkus to,“ povídala vlčice. „Ale to Ti říkám, dej si moc dobrý pozor.“
„Jenom se nestarej! Do večera Ti donesu člověka sem do doupěte.“ Vyběhl přes pole k vesnici a lehl si do příkopu u cesty. Za chvíli se tudy belhala stará žebračka. Vlk zvedl hlavu, měřil ji očima a ptal se,
„Stůj! Kdo jsi a kam jdeš?“
„Stará ubohá žebračka a chodím po světě, abych si vyptala chleba.“
„A jsi člověk?“
„Byla jsem, vlčku, jenže to už je moc dávno,“ povzdychla si stařena.
„Tak si běž svou cestou,“ řekl vlk mrzutě.
Zase se natáhl na břicho a číhal. Zanedlouho se objevilo děvčátko, hnalo před sebou stádo husí. Vlk vyskočil, cenil zuby a vrčel:
„Ani krok dál! Kdo jsi a co tady děláš?“
„Ženu husy na pastvu, však vidíš, strýčku vlku,“ povídala husopaska.
„A jsi člověk?“
„Kdepak, já jsem ještě malá, já teprve člověkem budu, ale to ještě pár roků potrvá.“
„Tak mě nezdržuj a žeň si ty husy dál,“ zaštěkal vlk a uvelebil se zase na svém místě.
Netrvalo dlouho a po cestě si vykračoval mladý voják, na hlavě lemovanou čapku a po boku šavli.
„Kdo jsi?“ volal vlk a postavil se proti němu.
„Voják! Co bys ode mne rád?“
„A co je to voják?“ vyptával se vlk.
„No, voják je voják.“
„A je voják taky člověk?“
„To se rozumí, kamaráde. Ty se mi zdáš nějaký málo chytrý.“
„Aha!“ zavrčel vlk radostně. „Jestli jsi opravdu člověk, pak se chci s Tebou bít!“
„Když bít, tak bít,“ zasmál se vojáček a pochytil v ruce šavli. Jak po něm vlk skočil, voják ho vší silou fikl, až vlkovi odletělo ze hřbetu kus kůže.
„Ouvej!“ zanaříkal vlk.
Na víc už nečekal! Stáhl ocas mezi nohy a pelášil pryč, jen se za ním prášilo. Celý zbídačený se přivlekl do lesa k vlčici.
„Tak co, neseš člověka? Jak se Ti vedlo?“
„Ani se neptej!“ plakal vlk. „Mělas pravdu. Člověk na mě vytáhl takový dlouhý jazyk, šlehl mě s ním po zádech, a podívej se, jak vypadám. Podruhé se každému člověkovi vyhnu na sto honů!“