Jak se osel Arcilev stal králem lvů

Jednou si jeden osel usmyslel, že půjde zkusit štěstí.
„Hůř než u mého pána mi nebude,“ řekl si, přetrhl ohlávku a byl pryč.
Běžel, běžel, až se dostal daleko v horách na krásnou louku. Trávy tam bylo až po břicho, voda v potůčku byla čistá a studená a pán byl daleko. Osel se měl jako v ráji a ze samé blaženosti začal z plna hrdla hýkat. Oslovo hýkání uslyšel lev a velice se podivil. Něco takového v životě neslyšel. Opatrně se přikladl k louce, aby se podíval na to neznámé zvíře. Uprostřed louky uviděl osla a podivil se ještě víc. Takové velké a ušaté stvoření jaktěživ nepotkal. Kdo to jen může být? Přistoupil k oslovi a povídá zdvořile: “Dobrý den, příteli! Odkudpak jsi k nám zavítal a jak se jmenuješ?“
„Přišel jsem zdaleka a jmenuju se Arcilev,“ odpověděl osel.
„Arcilev?“ ulekl se lev.
„Tak jest, Arcilev.“
„To tedy znamená, že jsi pán nad všemi lvy?“
„Tak jest, žádné zvíře světa se mi nevyrovná!“
„Když je to tak, veliký Arcilve, dejme se do spolku a budeme nejsilnější mezi zvířaty.“
„Nu budiž,“ řekl osel a dal se do spolku se lvem. Běželi na lov. Cestou narazili na řeku. Lev byl na druhé straně jedním skokem. Zato osel vlezl do vody a div se v prudkém proudu neutopil. Taktak, že se nakonec vyškrábal na břeh.
„To je divné,“ povídá lev.“Takový silák a nedovede přejít řeku. Copak neumíš plavat?“
„Jakpak bych neuměl,“ povídá osel.“Plavu jako ryba!“
„A pročpak jsi tedy byl ve vodě tak dlouho?“
„Copak jsi neviděl, jakou velikánskou rybu jsem chytil ocasem? Taktak, že mě nestáhla ke dnu. Nakonec jsem ji musel pustit, abych se dostal k Tobě!“
Lev se znovu podivil, jaký je Arcilev silák a lovec, a běžel dál.
Cestou narazili na vysokou zeď. Lev se vymrštil a jediným skokem byl na druhé straně. Zato osel se škrábal na zeď dobrou půlhodinu, a když se na ni nakonec dostal, nemohl ani dopředu, ani zpátky.
„Tak co tam děláš,“ vykřikl lev.
„Copak nevidíš, že se vážím?“ odpověděl osel.“Chci vědět, co mám těžší, jestli předek nebo zadek.“ A skočil dolů, jen to žuchlo.
„Tak se mi zdá, že jsi mě obelhal a že nejsi takový silák, jak říkáš,“ povídá lev, když byl osel dole.
„Cože?! Tak se vsaďme, kdo první porazí zeď!“
Lev se vrhl na zeď tlapami a hlavou, ale jen se zkrvavil, zeď stála dál. Zato když se osel obrátil ke zdi zadkem a začal vyhazovat a bušit do kamenů kopyty, byla zeď za chvilku dole.
„Tak už věříš, že jsem silnější než Ty?“ povídá osel.“A to ještě není všechno, co umím. Podívej se na tohle bodláčí. Tebe by popíchalo. Ale já jsem tak silný, že je třeba sním.“
A osel se pustil do bodláčí, jako by se nechumelilo. Lev se náramně podivil a povídá: “Vidím, veliký Arcilve, že jsi opravdu silnější a mocnější než já. Buď králem všech lvů.“
Na druhý den svolal lev sněm všech lvů v zemi a na tom sněmu byl osel Arcilev zvolen králem všech zvířat. Od té doby žil osel jako král a byl to král všemi milovaný, protože nikdy nikomu neublížil a nikdy na nikom nežádal daně ani poplatky. Spokojil se s trávou nebo s bodláčím a toho je všude dost. Škoda jen, že i takový dobrý král musel zemřít. Jednoho dne ho lvi našli na louce mrtvého. Uspořádali mu královský pohřeb a dlouho, dlouho pro něho naříkali. Ba ještě dnes, když si vzpomenou na svého dobrého krále, spustí takový řev a ryk, že všechno utíká.