Jak mravenec zachránil holubovi život

Jednou dostal holub velkou žízeň. Přiletěl k potoku, napil se a vtom uslyšel volání: 
„Pomoc„Topím se! Pomozte!“ 
Dívá se holub kolem, kdo to volá, a uviděl mravence. Topil se a zoufale volal o pomoc. Holub se dlouho nerozmýšlel, utrhl stéblo trávy a v pravý čas je hodil mravenci. Ten se už potápěl, ještě chvilku a bylo po něm. Teď se však chytil stébla, držel se ho pevně a holub mravence vytáhl a položil do vyhřátého mechu. 
„Děkuji Ti, holoubku, žes mi zachránil život. Nikdy Ti to nezapomenu a jistě se Ti odměním, také Ti někdy pomohu.“ 
Holub se dal do smíchu, mávl křídly a řekl: 
„Jak Ty bys mi mohl pomoci? Dávej raději pozor na sebe a buď rád, že to s Tebou dobře dopadlo.“ 
Holub znovu mávl křídly a odletěl. Usedl na strom, zavřel očka a chystal se zdřímnout. 
Najednou se objevil člověk, nesl v rukou pušku a díval se kolem dokola, do čeho by mohl střílet. A uviděl holuba. Holoubek sedí na větvi a spokojeně odpočívá. Člověk opatrně namířil, užuž chtěl vystřelit, vtom se přihnal mravenec a štípl člověka do nohy. A ještě jednou znovu a důkladně. Člověk sebou trhl, třeskla rána, ale holuba minula. Ten roztáhl křídla a frr, byl tentam. Odletěl živ a zdráv a radostně se vznášel vysoko, vysoko. 
Možná že se ani nedověděl, kdo mu zachránil život.