Jak lišák obral sedláka o ryby

Ve vlkovi se zatím probudil hlad dvojnásobnou silou [pozn1], a tak skočil na lišáka, popadl ho a zařval: „Kmotře, jestli mi okamžitě neobstaráte něco k jídlu, sežeru vás!“ „Uklidněte se, kmotře, hned budete mít jídla dostatek. Následujte mne, ale počkejte, až se vrátím, abychom se o jídlo rozdělili.“ „Dobrá! Dobrá!“ řekl vlk.

Zrovna jel kolem sedlák, co vezl ryby do města. Lišák vyšel na cestu, lehl si na stranu a tvářil se jako mrtvý. Když sedlák přijel blíž a uviděl ho ležet na cestě, seskočil, popadl ho a hodil dozadu na vůz. Od srdce se zaradoval, že si bude mít čím nechat olemovat svůj sváteční kožich. Lišák zatím nenápadně ocasem shazoval ryby dolů na cestu, a když si myslil, že jich už bylo dost, opatrně z vozu seskočil, aniž to sedlák zpozoroval.

Vlk běžel za vozem a všechny ryby sežral, zůstaly jen kosti. „Copak je to, kmotře?“ zlobil se lišák: „Copak jsme se nedohodli?!“ „Vaše polovina tu přece zůstala,“ řekl vlk zlomyslně a ukázal na rybí kosti: „to přece není málo!“ Lišák mlčel, ač se v něm hněv přímo vařil, jen si potichu řekl sám pro sebe, aby se utěšil: „Jen počkej, to mi ještě zaplatíš!“