Hrdina Gran Bracun - Pohádka o zlém drakovi

zobrazeno 28×

Vložil(a): jitkamety, 24. 2. 2016 16.42

VložitTam v údolí Gadertalu nebyl život nikdy snadný. Práce byla těžká, úroda skromná, v zimě hynula domácí zvířata, nezřídka i lidi. K tomu občas táhlo kolem vojsko křížové výpravy a požadovalo od sedláků zásoby. Nejhorší však bylo, že odvlékali mladé muže a nutili je vydat se s nimi do dálek proti nevěřícím.
Vše se ještě zhoršilo, když do toho kraje přiletěl strašný, zlý drak, který se usadil v jeskyni skalní stěny horstva Kreuzkofelu. Ten drak potom slétával do údolí, kde lidem loupil ovce a kozy, svým plamenem spaloval úrodu i dřevěné chýše. Občas se našel odvážný muž, který oblékl pancíř a helmu, mečem se opásal a vydal ke Kreuzkofelu, aby draka zabil. Žádný z nich se však nikdy živ nevrátil. Drak byl příliš velký, měl pevné šupiny na svém těle a dokázal chrlit oheň.
Tam v tom údolí žil taky chlapec jménem Gran Bracun. Jeho otce odvlekla křížová výprava, ať s nimi šíří jejich víru, získá slávu i kořist. Léta ubíhala, ale jeho otec už se nikdy nevrátil. Tak žil Gran Bracun se svou matkou v malé chýši a vedlo se jim spíše špatně než dobře. Měli stádo oveček, které pásli a z jejich mléka a vlny žili. Drak jim občas nějakou uloupil, což dělalo jejich život ještě těžší.
Jednoho rána opět vstali, trochu mléka si nad ohněm ohřáli a vypili a chystali se vyhnat své ovečky na pastvu. Tu se ve vzduchu ozvalo šumění křídel a objevil se drak. Jako první chytil jednu ovci a zhltnul ji. Gran Bracun spěchal do chýše, vynesl těžký luk svého otce a šíp. Pokusil se ho napnout, ale na to mu síly nestačily.
„Matko, napni ten luk a zastřel draka.“ Zavolal.
„To dokázal jen tvůj otec synku, já jsem na to příliš slabá. Snad jednou ty, až dorosteš v muže,“ odpověděla mu matka.
Gran Bracun zahrozil pěstí do vzduchu,
„Zlý draku, jednou vyrostu a napnu ten luk. Pak přijdu, abych tě zabil.“
To už se ale na ně drak vrhnul. Sálal oheň, hubil ovečky a nakonec jim i chýši zapálil. Gran Bracun popadl luk i šíp a s matkou utíkali o život dolů údolím. Tam se jim nakonec podařilo schovat před drakem v malé jeskyni. Tak životem vyvázli.
Když drak odletěl, sešli dolů z hor do města, kde hledali obživu. Matka dostala místo jako služebná a syn ji pomáhal. Sotva však trochu povyrostl, táhla opět krajem křížová výprava a Gran Bracun musel coby voják s nimi.
„Můj otec se z války nevrátil, ale já se jistě vrátím, matko.“ Tak ji Gran Bracun utěšoval.
Uplynuly tři roky. Údolí Gadertalu už bylo vylidněné, protože zlý drak vzal lidem možnost obživy. V bídě ti sedláci nyní živořili pod horami. Jednoho dne ozvalo se dunění koňských kopyt a řinčení zbroje. To se vracela ona křížová výprava. Byl to jen malý zbytek dříve slavného a početného vojska, ale vojáci měli krásné koně i zbroj. Mezi nimi cválal na svém nádherném bělouši i Gran Bracun. Oděný byl ve zdobeném pancíři a nějaké peníze si také přinášel.
Sotva se s matkou i sousedy přivítal, hned se jich ptal, proč živoří tady v údolí a nežijí na svých pastvinách v horách? Důvod byl stále stejný, onen zlý drak.
„Přines mi, matko, těžký luk mého otce a šíp s kalenou špicí. Vydám se do hor a zabiji draka.“
Matka přemlouvala syna. „Z války živ ses vrátil a hned znovu chceš dát svůj život v sázku? Mnozí vydali se draka zabít, ale žádný z nich to nedokázal. Všichni zahynuli.“
„Nechci, abyste žili jako sluhové tady ve městě. Zabiji draka a všichni se vrátíme do našeho údolí, kde po způsobu našich předků budeme svobodně žít.“ Tak rozhodl Gran Bracun, vzal těžký luk, na koně se vyhoupl a vydal se údolím Gadertalu směrem vzhůru.
Drak uslyšel zvonění koňských kopyt a vylezl z jeskyně. Když spatřil jezdce na koni, jen pohrdavě na něj zavolal.
„Přišel ses nechat sežrat, jako všichni ti před tebou. Tak jen pojď, už mám hlad.“
„Gran Bracun slezl z koně, plácnul ho po stehnu, aby na stranu odběhnul a klidně kráčel proti drakovi.
„Nepřišel jsem se nechat sežrat. Už dlouho tady hubíš naše stáda a spaluješ chýše. Přišel jsem, abych Tě zabil!“
„Jaké je Tvé jméno, ty červe, že se opovažuješ přede mě postavit?“ Zaskřehotal drak.
„Jsem Gran Bracun, ten který před tebou jako chlapec s matkou musel utíkat. Tenkrát jsem ti slíbil, že se vrátím.“
„Gran Bracun?“ podivil se drak. „Často slýchal jsem od lidí tohle jméno. Ten že jednou přijde, aby mě zabil. Myslel jsem, že to bude obr nebo jiný drak. Ty jsi při tom jen obyčejný člověk, jako všichni ti hlupáci před tebou. Nuže, přišel sis pro smrt, máš ji tedy mít.“
Drak se začal hluboce nadechovat, aby na něj mohl vypustit oheň. V tu chvíli Gran Bracun přiložil střelu na tětivu, pažemi dospělého siláka napjal těžký luk a zamířil drakovi na srdce. Než ten mohl proud ohně vypustit, zasvištěl šíp vzduchem. Kalená špice prorazila šupiny a zmizela v jeho těle. Oheň z draka vyšlehl, však ne z jeho tlamy, ale na všechny strany, když se jeho tělo rozletělo. Jen hořící a čoudící cáry se z něj všude kolem válely.
Gran Bracun přivedl horaly zpět do jejich údolí. Tam postavili si nové domky a žili pak šťastně a žijí tam až podnes. Když on pak zestárnul, dokázal těžký luk napnout jeho syn, který byl silákem po otci. Tak šlo to po všechny časy a žádný drak už se nikdy do údolí Gadertalu neodvážil.
Na ostatní lidi se po letech zapomíná, ne však na toho, který kdysi draka zabít dokázal. Tak po dnešní časy všichni v tom údolí vědí, že silák a hrdina, který za ně nasadil život a domů je nazpět přivedl, zván byl Gran Bracun.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight