Hora Zemúň

zobrazeno 280×

Vložil(a): jitkamety, 21. 5. 2016 14.50

Žili byli dva bratři, jeden bohatý, tomu říkali Šimon, druhý chudý, tomu říkali Matyáš. Ten bohatý ale chudému nedal nic. Matyáš se musel bídně živit prodejem svého obilí. To se mu dařilo tak zle, že k posledku neměl pro ženu a děti ani chleba.
Jednou táhl Matyáš svoji kárku lesem, když tu uviděl stranou stát vysokou holou horu, a protože si ji ještě nikdy nepovšimnul, zůstal stát a překvapeně na ni pohlížel. Jak tam tak stál, uviděl pojednou přijít dvanáctero divokých mužů, a protože si myslel, že jsou to loupežníci, strčil rychle kárku do křoví a sám si vylezl na nejbližší strom, aby vyčkal toho, co se bude dál dít.
Těch dvanáct divousů došlo k hoře a zvolalo:
„Horo Zemúni, Zemúni horo, otevři se!“
Nato se skála uprostřed rozestoupila a těch dvanáct vstoupilo dovnitř a skála se za nimi zavřela. Za malou chvíli se však opět otevřela, muži vyšli ven a na zádech nesli těžké pytle. A když všichni vyšli na světlo Boží, zvolali:
„Horo Zemúni, Zemúni horo, zavři se!“
Tu se hora zavřela a více nebylo znát žádný vchod a těch dvanáct odkráčelo pryč. Když mu z očí zcela zmizeli, slezl Matyáš dolů, a protože byl zvědavý, co že ta hora ukrývá za tajemství ve svém nitru, šel k ní a zvolal:
„Horo Zemúni, Zemúni horo, otevři se!“
A hora se vskutku otevřela. Vešel dovnitř a v hoře našel obrovskou jeskyni plnou stříbra, zlata a spousty perel a zářících drahokamů, nasypaných na hromadách jako obilí. Matyáš nevěděl, co si má počít, zda si smí něco z těch pokladů vzít; nakonec si naplnil tornu zlatem, perly a drahokamy ale nechal ležet.
Když vyšel ven, rovněž zvolal:
„Horo Zemúni, Zemúni horo, zavři se!“
Hora se zavřela a Matyáš vzal kárku a táhl domů.
Nyní byl konec starostí, za to zlato mohl ženě a dětem nakoupit chleba a k tomu také víno; žili šťastně a počestně, dělil se s chudáky a dělal i jiné dobré skutky. Když se zlato minulo, šel si ke svému bratru půjčit měřici a přinesl si z hory další zlato, ale ostatních pokladů se ani nedotknul.
Když si chtěl zlato přinést potřetí, opět na bratrovi žádal měřici. Ale Šimon byl už dlouhý čas celý závistivý skrze to jmění a majetek, které si Matyáš zaopatřil, a nemohl pochopit odkud to bohatství pochází a co si s tou měřicí Matyáš počne.
Tu vymyslel lest a natřel dno měřice smolou, a když ji dostal zpět, našel na ní přilepený zlaťák.
Šel tedy za bratrem a zeptal se ho:
„Copak jsi tou měřicí měřil, Matyáši?“
„Pšenici a ječmen.“ odvětil Matyáš.
Tu mu Šimon ukázal zlaťák a vyhrožoval mu, pokud pravdu neřekne, že ho bude žalovat u soudu. Tak mu Matyáš vše vypověděl, jak se to bylo stalo.
Šimon si nechal ihned zapřáhnout vůz a vyjel, aby té příležitosti lépe využil a jiné poklady si přivezl.
Když přijel k hoře, zavolal:
„Horo Zemúni, Zemúni horo, otevři se!“
Hora se otevřela a on vešel dovnitř. Všechno to bohatství před ním leželo a on dlouho nevěděl, co by dříve popadnul, nakonec si nabral drahokamů tolik, co mohl unést.
Chtěl svůj náklad vynést ven, ale protože jeho srdce a mysl byly přeplněny leskem těch pokladů, zapomněl jméno té hory a zvolal:
„Horo Zimáni, Zimáni horo, otevři se!“
Ale to nebylo to správné jméno a skála se ani nepohnula a zůstala němá. Tu Šimona popadnul strach, ale čím déle přemýšlel, tím více se mu myšlenky zamotávaly a ani všechny ty poklady mu nepomohly.
Večer se hora otevřela a dovnitř vstoupilo těch dvanáct lupičů a když ho byli viděli, smáli se a volali:
„Ptáčku, konečně Tě máme, myslíš si, že jsme nic nezpozorovali, že jsi tu už po dvakráte byl? Ale my jsme Tě nepřistihnuli, však do třetice odtud nevyjdeš!“
A tu Šimon zvolal:
„To jsem nebyl já, to byl můj bratr!“
Ale mohl prosit o život, jak chtěl a říkat, co chtěl, lupiči mu hlavu usekli. 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů