Hlásky a šidihlásky- O Terezce a Pavlíkovi 4.příběh

Pavlík a Terezka byli u babičky. Krásně svítilo sluníčko a babička je poslala ven. Pavlík a Terezka měli u babiččiných sousedů dva kamarády a už se těšili, že se s nimi opět po čase uvidí. Přes plot na ně radostně volali:

„Ahoj Romane! Ahoj Vašku! Půjdete ven?“

Roman s Vaškem vyběhli před dům a Pavlík s Terezkou se divili, jak oba kluci za tu dobu, co je neviděli, vyrostli. Ale jak později zjistili, nebyla to jen výška, co se na nich změnilo, škoda.

„Co budeme dělat?“ radili se společně.

„Půjdeme k dubu,“ navrhl Roman. To byl nápad! Děti se tam hned rozběhly. Takový veliký košatý dub to byl, měl větvě až k zemi a děti se na nich rády houpaly nebo po stromě lezly. A právě tam se to stalo poprvé:

Když Roman lezl na větev, trochu se mu smekla ruka. Nespadl, neublížil si, ale řekl při tom tak ošklivé slovo, až se Terezka lekla.

„Tak se nemluví!“ napomenul Pavlík Romana přísně. Ale Roman se jen nepěkně ušklíbl.

Za chvíli řekl nějaké ošklivé slovo Vašek a pak znovu. A opět tu byly dva hlásky:

**Jeden říkal sladce a úlisně:„Pavle, to nevadí, tak dnes mluví kde kdo. Přece se s nimi nebudeš hádat, oni jsou dva a kdyby se začali prát, špatně by to s tebou dopadlo, nech je na pokoji, vůbec se neozývej! Nevšímej si toho, jak mluví.“

***Druhý hlásek byl přísnější:„Pavle takhle to nesmíš nechat! Přece nedovolíš, aby před tvou sestřičkou někdo takto mluvil. Statečně se jim postav a bude ti pomoženo. Když někdo z nich řekne ošklivé slovo, hvízdni na prsty.“

**      Pavlovi vadilo stále víc, jak ošklivá slova musel spolu s Terezkou poslouchat, ale bál se klukům něco říct. Jednou to už přece zkusil, tak co má ještě dělat? Nebylo mu dobře a neměl vůbec žádnou radost z toho, že svítí sluníčko a že může lézt na tak krásný strom. A večer, když usínal, mu ta ošklivá slova stále zněla v uších, i když je vůbec nechtěl poslouchat.

Ani se babičce nedivil, že jim zakázala s Vaškem a Romanem kamarádit. A tak si hráli spolu jen sami dva s Terezkou a říkali si:

„Kdybychom tu tak měli nějaké kamarády... Proč jen se ti kluci nepolepší, proč stále tak ošklivě mluví?!“

Ale my víme proč: pro Vaška s Romanem přece byla přichystaná pomoc, ale někdo ji pokazil...

***    Pavlík se trochu divil, proč by měl hvízdat, ale poznal ten hlas, který mu již tolikrát dobře poradil a tak, když Roman opět řekl cosi ošklivého, Pavlík povzbudivě mrkl na Terezku a silně hvízdl na prsty. Hvízdl tak hlasitě, jak se mu to dosud ještě nikdy nepodařilo. Kluci nic takového nečekali, lekli se a jak už byli zvyklí, oba řekli něco hrubého. Pavlík okamžitě dvakrát hvízdl. A hvízdl tak hlasitě, až klukům zalehlo v uších. To víte, že se jim to nelíbilo a začali Pavlovi nadávat. Ale dočkali se jen toho, že co jedno ošklivé slovo, to jedno pronikavé hvízdnutí. Drželi si uši a volali na Pavla:

„Přestaň už s tím protivným hvízdáním!“

„Stačí, když přestanete škaredě mluvit!“ Odpověděl Pavlík pevně a přísně.

Vašek na to řekl něco ošklivého, ale okamžitě se ozval další hvizd. A ten už byl poslední. Když byli kluci s Pavlem a Terezkou, mluvili už stále jen slušně. Jak to s nimi bylo jindy, to nevím, ale snad zjistili, že se bez ošklivých slov obejdou a přestali je používat úplně. Moc bych jim to přála, protože jen ten, kdo pěkně mluví, může být čistým člověkem.

Máte, děti, rádi krásné vzrostlé stromy? Jestlipak jste někdy viděli vyvrácený nebo zlomený strom po vichřici? Jestli ne, tak až budete mít příležitost, dobře se podívejte na jeho dřevo, takový strom vypadá navenek stejně krásně jako všechny ostatní, ale většinou je uvnitř shnilý (proto ve vichřici spadl). Tak je to i s lidmi, kteří ošklivě mluví, navenek jsou možná krásní, ale uvnitř mají něco nepěkného, co odpuzuje každého, kdo usiluje k opravdové kráse a ušlechtilosti.

Zdroj: http://cesta-zeny.webnode.sk/news/hlasky-a-sidihlasky-o-terezce-a-pavlikovi-4-pribeh/