Hejtman Jan Žižka

zobrazeno 23×

Vložil(a): dáša, 27. 3. 2016 16.33

Kterak na Moravu táhl a jak hradu Přibyslavi se zmocnit chtěl, ale smrt dřív než vítězství přišla a konec jeho životu udělala

Když husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova, řečený také z Kalicha, táhl se svými vojsky na Moravu, rozhodl se dobýt hradu Přibyslavi, protože jeho purkrabí pan Čeněk z Přibyslavi pobil jeho vojsko u Chotěboře a dopustil se všelijakých ukrutností. Jan Žižka byl už válečník na slovo vzatý a dobyl si mnoha úspěchů. Po smrti mistra Jana Husa byl největším obhájcem jeho učení a vedl pod svou korouhví mnoho drobného lidu a chudých zemanů do boje proti nepřátelům kalicha a české země.
Mezi husitskými hejtmany a kněžími bylo sice dosti rozepří, ale Jana Žižku všichni uznávali za svého nejvyššího hejtmana. On jim dal i vojenský řád a jen díky jemu zvítězili v nejedné bitvě i proti přesile. Když se však rozdělili na pražany a tábority, hejtman Žižka táhl se svým lidem ku Praze a začal ji obléhat. Mladý a výmluvný kněz Rokycana hleděl Žižku přesvědčit, že by bylo prospěšné v míru vše urovnat, a připomněl mu Betlémskou kapli, kde kázal mistr Jan Hus. Nakonec se přece jenom na Špitálském poli obě strany spolu dohodly o příměří a jednalo se i s přívrženci císaře Zikmunda. Jan Žižka potom vytáhl z Prahy na Moravu proto, aby Zikmundovi zasadil rozhodnou ránu. Všechny husitské strany se jeho přičiněním sjednotily a společně táhly do boje proti císaři.
Husitská vojska se dostala až k Přibyslavi, kde jim Jan Žižka poručil zastavit a oblehnout hrad.
„Ronovci nadělali už našim mnoho škod, a proto je musíme nyní pokořit. Kdybychom se Přibyslavi vyhnuli, měli bychom nepřítele v zádech,“ řekl svým hejtmanům, když se s ním radili co a jak udělat.
Zatímco vojsko obkličovalo pevný hrad nad řekou Sázavou a chystalo se k jeho obléhání, zajel nejvyšší hejtman Jan Žižka s několika věrnými nedaleko do pole, kde mu jeho lidé stavěli stan. Žižka byl už dávno na obě oči slepý, a přesto seděl v sedle pevně jako každý jiný bojovník. Měl koně bílého jako padlý sníh a vedle něho jeli vždycky dva pobočníci, aby hejtman nesjel někde z cesty. Před nimi jezdil korouhevník s červenou korouhví, na které byl vymalován zlatý kalich s hostií. „Musím si trochu odpočinout,“ řekl slepý hejtman a lidé ho dovedli do stanu až k loži, které rychle postavili z několika lavic, když na ně položili něco kožešin. „Potom Vás dám všechny k sobě zavolat a poradíme se, jak bychom nejlépe dobyli Přibyslavi.“
Všichni poslechli a za chvíli bylo kolem stanu ticho, jenom v nedalekém hájku krákaly vyplašené vrány.
Purkrabí Čeněk na hradě Přibyslavi byl také dobrý válečník. Když ale viděl, s jakou silou přitrhl Žižka, nebylo mu do smíchu. Obcházel hradby a dbal, aby byly všude dobře obsazeny.
„S Žižkou to nebude lehké,“ říkal svým vojákům. „Ale my už jsme se také od něho něčemu naučili, a tak se ho nemusíme bát. Zásob je dost i střeliva. Dobře se kryjte, abychom neměli zbytečných ztrát. Každého zde bude potřeba.“ A potom se s obavami díval, jak se Žižkovo vojsko stahuje kolem dokola. Husité přitahovali veliké praky a vysoké věže. Bylo vidět, že s útokem na hrad nepospíchají. „Jenom zázrakem můžeme z toho vyváznout,“ říkal si pan Čeněk a mrzel se pro tu vojnu u Chotěboře, kde do Žižkových lidí pral a bil bez milosti. „Koho by tenkrát bylo napadlo, že starý hejtman se odváží ještě táhnout na Moravu. Z nedalekého Ronova mi na pomoc nepřijdou, protože se budou strachovat sami o sebe. Já tu nyní sedím jako zchromlý pták v hnízdě a nemohu nikam uletět.“ Na obou stranách měli starosti. Protože husitské vojsko bylo po dlouhém pochodu unavené a potřebovalo si odpočinout, sešikovalo vozy, připravilo houfnice a tarasnice, jako by už měla bitva každou chvíli začít, ale nic se nedělo. Na hradbách také čekali.
Slepý hejtman se necítil zdráv. Už když vyjel z Prahy, nebylo mu dobře. Ale protože o sebe nikdy mnoho nedbal, nestaral se ani tentokrát a myslel, že všechno zase odejde, tak jako přišlo. Občas ho roztřásla horkost a byl malátný, ale nikomu neřekl o tom ani slova. Jenom víc pil. Když k němu přišli bratři hejtmani na poradu, vzchopil se a zasedl s nimi ke stolu jako vždycky.
„Jsem rád, že jsme tu zase všichni pospolu. Vím, že mám ve Vás věrnou oporu,“ obracel k nim hlavu a po hlase je poznával, jak mu odpovídali. „Dbejte, abychom zbytečně neoslabili vojsko. Až vytáhneme na moravskou stranu, budeme potřebovat hodně sil. Zikmund se jenom tak nedá, já ho dobře znám. Nějaký týden ještě máme čas, a proto pobudeme raději tady. Čeněk z Přibyslavi stejně z hradeb počítá, kolik nás je. Bude tedy dobře, když mu předjedeme sem a tam s nějakými vozy, aby myslel, že je nás dvakrát kolik.“
Hejtmani se dali do smíchu. Věděli, že Jan Žižka vymyslí vždycky dobrou lest, kterou pak snadno oklamou nepřítele.
„Bratře Žižko, Ty tedy myslíš, že bude dobré objíždět Přibyslav, aby se našim lidem nezkrátily ležením žíly.“
„Tak nějak,“ odpověděl hejtman Janu Bzdinkovi, který si rád zažertoval.
„Ale nesmíme zapomenout, že by mohli přitáhnout ještě lidé z hradu Ronova.
Proto dávejte pozor i na tu stranu.“
„Ti se až sem neodváží,“ mínil bratr Viktorin z Kunštátu. „Budou mít sami plno strachu, jestli se také na ně nepohrneme.“
„Když popleníme Přibyslav, bude toho dost,“ řekl Žižka. „Ukážeme svoji sílu a potáhneme dál.“
Ještě nějakou dobu se spolu radili, až najednou přišla na slepého hejtmana Žižku mdloba a on málem spadl na zem. Všichni se k němu shlukli a pomáhali ho odnést na lože. Když se probral z mrákot a slyšel, jak se o něho strachují, slabým hlasem řekl:
„Nebojte se, moji milí, to je jenom stařecká únava. Nejsem už žádný mladík, přestože rád zapomínám na své stáří. Zbytečně o tom mezi lidem nemluvte, hejtman musí být silný do posledního dechu a málokdy umírá na loži, ale vždycky v boji.“ Potom si přál, aby s ním zůstal jenom pan Viktorin a ostatní aby mu odpustili, že si trochu odpočine. Všichni byli zdrceni, když si uvědomili, že by měli svého slepého hejtmana ztratit. Tolik už s ním prodělali dobrého i zlého a on byl vždycky rozvážný. Kdo s ním mluvil přímo a beze lsti, našel u něho vždy dobré slovo. „Poslyš, Viktorine!“ povzdechl si slepý hejtman. „Mám obavy o osud naší země a byl bych rád, kdyby mne tu už nebylo, abys byl jedním z těch rozumných, kteří budou hledět jejího prospěchu a naší víry. Slib mi to!“
„Rád Ti to slibuji za sebe i za jiné, bratře Žižko! Dobré i zlé jsme spolu prodělali a bůh dá, že ještě kus cesty ujdeme společně,“ těšil ho pan Viktorin, ale měl v očích slzy.
„Také bych rád ještě něco dobrého udělal,“ odpověděl mu hejtman, „ale kdo ví, jak je nám souzeno. Mám už několik dní bolesti a dělají se mi po těle nějaké hlízy. Nechtěl jsem po cestě nikde zastavovat, abychom neztráceli zbytečně čas. Než naši dobudou Přibyslavi, snad se mi uleví a budu moci s vámi dál na Moravu.“
„Zavolám k Tobě felčara, snad Ti pomůže,“ nabízel pan Viktorin, i když se obával nejhoršího.
„Nikoho nevolej! Nemám rád felčary,“ odbyl ho hejtman. „V poli pomáhají raněným, a když umějí dobře obvázat ránu, je toho na ně dost. Zde by mne zbytečně mordovali a pouštěli mi žilou. Raději mi vyprávěj, co naši dělají v ležení.“ Slepý hejtman ležel pár dní a mezi lidem se to neutajilo. Všichni se denně modlili za jeho uzdravení a obléhali Přibyslav liknavě, až se pan Čeněk na hradě podivoval. Zato hejtmané se radili, co dělat, kdyby se s bratrem Žižkou stalo to nejhorší. Každý měl jinou radu a nebylo to k ničemu dobré. Ve středu před svatým Havlem poručil Jan Žižka, aby ho vynesli ze stanu, že se musí se všemi rozloučit. „Nevím, jak zde s vámi ještě dlouho pobudu, ale měl bych výčitky, kdybych Vás všechny naposledy kolem sebe nesvolal a nenapomenul.“
Hejtmané sami Jana Žižku opatrně vynesli ze stanu a podepřeli ho tak, aby měl hlavu výš a všichni na něho viděli. Potom se kolem sešlo mnoho vojenského lidu a jen něco málo ho zůstalo v ležení pod hradem.
Jan Žižka ležel v kožešinách s čapkou na hlavě a s páskou přes obě oči, v ruce držel palcát. Když uslyšel, že jsou tu už všichni, pokynul jim rukou a zvýšil hlas. „Moji nejmilejší, bojte se boha a věrně braňte pravdu pro věčnou odplatu. Já svůj život také poroučím milému bohu a děkuji mu za vše, co pro mne kdy učinil.“ Potom mu hlava poklesla a slepý hejtman skonal. V tu chvíli se rozlehl kolem veliký nářek a pláč. Staří bojovníci se nestyděli za slzy a mladší se báli pohlédnout k nebi. Pan Viktorin z Kunštátu, Bzdinka z Vícemilic, starý hejtman Michal Koudele ze Žitenic a Kuneš z Bělovic poklekli kolem mrtvého a nevěděli, co by svému lidu řekli. Všichni cítili, že přišli o svého otce i bratra, který je dovedl spojit a vést pod jediným praporem. Nyní zůstalo po něm prázdno a nevědělo se, co bude dál. „Bratři, plačte! Jsme sirotky, zemřel nám náš otec,“ řekl všem Viktorin z Kunštátu a po něm pak mnohý volal: „Jsme sirotky! Jsme sirotky!“
Viktorin z Kunštátu pamatoval ale dobře na Žižkova slova, proto nepodlehl nejistotě a všem přikázal:
„Nesmíme se však poddávat žalu! Bratr Žižka chtěl, abychom dobyli Přibyslavi, nechť se tak tedy stane.“
Hejtmané povstali a začali šikovat svoje lidi. Ještě toho dne vzali hrad útokem a takovou silou, že se jim nemohli Přibyslavští ubránit. Brzy dobyli hradu, jeho obránce všechny bez milosti upálili a hrad rozbořili.
Potom se husitské vojsko obrátilo zpátky do Čech a vezli s sebou mrtvého hejtmana až do Čáslavi, kde ho za velikého shromáždění lidu uložili do kostela. Také tam nechali jeho palcát, korouhev a železný talíř. Žižkova pole u Přibyslavi se nikdo pluhem nedotkl. Začas v těch místech vyrostl bez a stále mohutněl, nikdo ho ale sekyrou nepodetnul, protože by to lidé považovali za svatokrádež. Husitský hejtman a válečník Jan Žižka z Trocnova a z Kalicha nezemřel v boji s mečem v ruce, jak by si byl přál, ale proto nebyly jeho činy menší. Po staletí se mu lidé obdivovali a ještě dnes uznávají jeho udatnost a úsilí sjednotit prosté lidi v boji proti pánům. Mnohá místa v Čechách připomínají jeho slavné bitvy a nejedno pole bylo kdysi zbroceno husitskou krví, nejeden hrad a město se pokořily husitskému hejtmanovi a jeho statečnému lidu.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight