Hádanka 2

Jeden sedlák nasel hrachu, a když byl se setím hotov, obhlížel pole a bručel si:
„Jestli budou, tak tu nebude, a jestli tu nebudou, tak bude.“
Tohle uslyšel král, který jel náhodou okolo. Nevěděl, co sedlák myslí, a byl zvědavý, co to znamená. I zeptal se sedláka.
„Ale,“ povídal sedlák, „to je docela jednoduché. Jestli tu budou holubi, nebude úroda, jestli tu nebudou, úroda bude. Totiž, když mi bude počasí přát.“
Král mu vtiskl do ruky tolar a zakázal prozradit jinému, co prozradil jemu.
„Můžeš o tom mluvit, leda až mě padesátkrát uvidíš,“ řekl král a sedlák slíbil.
Král přišel domů a dal hádanku vznešené společnosti u stolu. Nikdo ji neuhodl. Ale jeden hrabě se vytratil ze síně, odešel na dvůr a zeptal se kočího, kudy krále dneska vozil.
„Nebyli jsme daleko, pane hrabě,“ povídal kočí, „jen tamhle za vsí, král tam měl rozprávku se sedlákem o nějaké hádance nebo o čem.“
„Tudy na to,“ zasmál se hrabě, dal zapřáhnout a rozjel se za tu vesnici. Sedláka našel na poli.
„Sedláku,“ povídal hrabě, „mluvil jsi s králem o hádance. Jistě znáš rozluštění. Pověz mi jej.“
„To nesmím prozradit, leda až uvidím padesátkrát pana krále.“
„Ani za tolar neprozradíš?“ řekl hrabě a vytáhl z kapsy lesklý tolar.
Sedlák se usmál:
„Vidím pana krále, ale teprve poprvé,“ a ukázal na královu hlavu vyraženou na tolaru.
„Uvidíš pana krále padesátkrát,“ povídal hrabě a vyplatil sedlákovi padesát tolarů.
Teď se už sedlák nebránil a rozluštění prozradil.
Druhého dne začal král zase s hádankou a šlechtic mu pověděl:
„Je to hrách a holubi.“
Král se na sedláka zle rozzlobil. Jistě nedržel jazyk za zuby, jak sliboval. A on jako král musí přece vědět víc než ostatní. Poslal hned pro sedláka a spustil:
„Jak sis dovolil prozradit rozluštění? Ještě jsi mě padesátkrát neviděl!“
Sedlák mlčky odpočítal na stůl padesát tolarů. Král se na tolarech padesátkrát uviděl, zamračil se, ale sedláka propustil.
Inu, králové nebývají vždycky nejchytřejší.