Gorel, skřítci a slunce - díl první

zobrazeno 46×

Vložil(a): vequi, 14. 1. 2016 22.07

Víte, Golemové nejsou mrzouti jen tak sami od sebe. Jejich největším problémem je, že většinou žijí v úplné tmě. Ano, podzemí jsou temná a oni v nich tráví většinu života. Teda alespoň ti, kteří bydlí na skoro každém ostrově Fantazie. Najdou se i tací, kteří žijí na povrchu, třeba jako ti ve světě Lidí, kde je ale velmi obtížné je zahlédnout, protože se maskují ve skalách, kde je není vůbec vidět.

 

Jedna osada Golemů si ale žije docela jinak. Je sice celá pod zemí, ale tma tam není. Jak je to možné? Mají totiž vlastní slunce. Na stropu Velkého Dómu neúnavně září Sluníčko, které každou noc zapadne. Tahle osada se má, protože na jejím podzemním nebi září dokonce i měsíc a hvězdy. Krásnější vesnici golemů byste v celé Fantazii nenašli. Není divu, že si do ní našli cestu i Noční skřítkové, vášniví obchodníci kutající v každém zajímavém podzemí ostrovů v celém Vesmíru.

Toho rána se Markus probudil s nepříjemnou předtuchou. První, co ucítil, bylo spálené dřevo – to si jeho bratr Gorel dělal zrovna snídani, nepochybně ze dřeva jednoho z jeho pouhých dvou stromů, které zatím na zahrádce měl a byl na ně moc a moc pyšný. A taky že ano. Markus to přešel bez nějaké výtky, protože už si na podobné problémy s Gorelem zvyknul. Kdyby zůstalo jenom u skáceného stromu, bylo by to dobré, řekl si a k snídani si dal jablko. Bylo ještě nezralé, ale přišlo mu líto vyhodit tolik dobrého ovoce jen kvůli tomu, že díky Gorelovi už nemá na čem růst.

Gorelovi trvalo snídání docela dlouho – to víte, než ze dřeva vytvoříte křupavé a výživné uhlí, chvilku to trvá, a to i když máte na hlavě bezednou zásobu lávy. Gorel si šel po snídani lehnout, aniž by s Markusem prohodil jediného slova. Ten se začal chystat, že půjde na povrch, aby si přinesl nějaký nový strom, protože o sazeničky jabloní byla v osadě opravdu nouze – vlastně tam nebyla vůbec žádná, protože Markus byl jediným zapáleným zahradníkem. Mnohokrát se mu stalo, že byl zapálený doopravdy, to když si Gorel nedával pozor, kam dává hlavu, nebo kdy naopak svému hodnému bratříčkovi opravdu ublížit chtěl. No prostě to s ním Markus snadné neměl, ale dokud měl potěšení ze své zahrádky, respektoval zákon Staršího Golema a o Gorela se staral.

Málokdy, vlastně jen asi 2x za život, byl dokonce i rád, že s Gorelem žije. To když se v jeho bratříčkovi cosi pohnulo, a lávu tím nemyslíme, a on si uvědomil, že by mohl být lepším Golemem. Těch pět minut se vždy snažil – nic nezapálil, nic nerozbil, s nikým se nepopral. Jenže stačil jeden malinkatý spor a vše bylo při starém. Poprvé si Markus dokonce bláhově myslel, že Gorel takový zůstane napořád. S hlavou v oblacích plných představ, jak moc fajn život to bude, se pokusil projít dveřmi, do kterých právě vcházel i Gorel. Na vteřinku se zasekli oba přede dveřmi, než Markus ochotně ustoupil, ale Gorela to tolik rozzlobilo, že div nerozbil celý domeček. A to je co říct, když je celý z kamene.

Markus byl vlastně rád, že má důvod jít na povrch. Bude mu to trvat celý den, takže svého bratříčka dlouho neuvidí. Na tváři se mu rozzářil úsměv s vidinou, že tenhle den bude nakonec přeci jenom dobrý.

Vraťme se ale do podzemí osady, kde se právě probudil dobře nasnídaný Gorel. Po krátké svačince se rozhodl, že se půjde projít – z náměstíčka se totiž ozývaly zajímavé zvuky. Skoro jako kdyby se tam někdo popral. A tak šel, pořádně nažhavil svou lávu a těšil se, že se zúčastní pořádné bitky. Jaké bylo jeho nemilé překvapení, když na náměstí uviděl docela něco jiného, trh. To Noční skřítci po dlouhé době přijeli do osady, aby obchodovali se vším možným. Gorel viděl nejrůznější zbraně, nástroje, šperky i jídlo. Pozornosti mu neuniklo zejména několik semenáčků jabloně, které prodával jeden z chuději vypadajících skřítků, který měl pouze šaty vyšívané zlatem, nikoliv vysázené drahokamy.

Gorel potlačil chvilkový nápad, že by snad mohl Markusovi koupit sazeničku jabloně. Proč taky? Zeptal se sám sebe. Jedna jeho část, ta hodně hluboko skrytá a utlačovaná v jeho horké hlavě, chtěla odpovědět: Abys odčinil to, co jsi bratříčkovi provedl s jabloní. Nakonec se ale jen zasmál a šel dál, protože to v něm začínalo pořádně vřít. Když viděl, že se kolem nikdo nepere, zařval na celé kolo: „ Kdo se chce prát?“ Nečekal ani na odpověď, protože touha po konfliktu byla příliš silná. Strčil do prvního skřítka, kterého uviděl, ten narazil do jiného golema, a už se to mlelo. Rány lítaly na všechny strany a Gorel si to moc a moc užíval. Výsledkem bylo zničené zboží snad všech skřítčích obchodníků, několik zraněných a popálených golemů i skřítků a poškozené náměstí. Gorela hned šoupnuli do vězení, protože byl po bitce krotký jako děťátko. Tam měl vyčkat na soud a hlavně hlasování, jestli bude vyloučen z osady. Jenže on věděl, že to se nestane, protože stačí hlas jeho bratra proti vyloučení a podle zákonu Staršího Golema nemůžou Gorela vyhnat.

Hned dalšího rána se konalo hlasování. Pan soudce byl velký, starý a vážený golem, kterého si nedovolil v jeho řeči přerušit ani Gorel. A že toho měl soudce hodně na srdci: „ Kvůli opakovaně nezvladatelnému chování golema Gorela bylo včera zničeno zboží vážených Nočních skřítků v hodnotě tisíc kamenů, které bude naše osada splácet po mnoho let. Dále pak na našem náměstí vznikla škoda sto kamenů. A to ani nemůžeme vyčíslit bolest, kterou cítí zranění golemové a skřítci, zejména ti popálení. Z toho důvodu soud navrhuje hlasování a vyloučení golema Gorela z osady.“

Celým soudním sálem proběhla vlna rozrušení – takové škody ten raubíř zatím nikdy nezpůsobil. Jako první šel hlasovat Markus a Gorel už se těšil, jak ho propustí na svobodu a on se bude moct pořádně najíst. Markus se postavil na vyvýšené místo určené k hlasování a pravil krátce a bez emocí: „ Hlasuji pro vyloučení golema Gorela z osady.“ Nejen jmenovaný, ale i celý sál najednou oněměli. Tohle nikdo nečekal a ze všeho nejméně sám Gorel. Doteď ho ani nenapadlo, že tentokrát už to vážně přehnal, a že osada bude na jeho řádění doplácet ještě dlouhou dobu. Nebylo těžké odhadnout, jak budou hlasovat další golemové. Všichni se vyslovili pro vyhnání hříšníka z osady, a tak se i stalo.

Gorel doufal, že si to jeho bratříček rozmyslí, že ho chce jen trochu postrašit a potrestat. Jenže už ho ani jednou neviděl a hned dalšího rána ho dovedli za hranice osady a zakázali mu vstup, navždy. Poslední slova, která Gorel slyšel, zněla: Rozzuřený golem? Děkujeme, takového tu opravdu nechceme. Je dobře, že se Markus konečně umoudřil, i když teď i jeho čeká velký soud, protože porušil zákon Staršího Golema. Ano, chudák Markus, snad ho nevyhostí taky. Já teda budu hlasovat určitě proti vyloučení, vždyť udělal jen to, co jsme si všichni už dávno přáli. A v osadě byste nenašli jediného golema, který by měl názor jiný.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight