Gilgameš a Agga z Kiše

Poslové Aggy, krále města Kiše a syna velkého krále Enmebaragesiho dorazili do Uruku, ke Gilgamešovi se ohlásili a žádost svého krále mu přednesli. Gilgameš pak radu starších svolal a požadavky Aggy zde přednesl:
„Agga, pyšný král města Kiše nás k poddanství vyzývá. Máme mu studny kopat, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubit a všechny práce pro něj konat. Říkám Vám, mužové Uruku, nepodrobíme se paláci kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.“
Avšak starším se nelíbila Gilgamešova řeč a takto mu odpoví:
„Vykopeme studny, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubíme a všechny práce pro ně budeme konat. Podrobíme se raději paláci kišskému, jsme slabí a naše zbraně jej nesmetou.“
Taková slova si však nevzal Gilgameš k srdci. Svolal sněm všech mužů města a svou věc jim vyložil:
„Já, Gilgameš, pán Kullaby, který tolik hrdinských činů k poctě bohyně Inanny vykonal, Vám říkám, máme králi Aggovi studny kopat, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubit a všechny práce pro něj konat ? Říkám Vám, mužové Uruku, nepodrobíme se paláci kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.“
A shromážděným mužům se líbila řeč Gilgamešova a jejich mluvčí odpověděl:
„Máme stále jen stát, či sedět, jak si Agga bude přát ?“
„Máme snad u prince královského dlít neustále ?“
„Máme jen bodcem pohánět královi osli, jak on si zamane ?“
„Kdo by měl tu trpělivost ? Nepodrobíme se paláci kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.“
A mladí bojovníci rozvášněně velikost Uruku i Gilgameše velebili:
„Vždyť město Uruk je dílo bohů jako sám chrám Eanna, jehož kult sami bohové stanovili. Vždyť zeď kolem města postavená se dotýká mraků. Vždyť základ k městu položil sám bůh An. Ty, Gilgameši ses o město staral, Ty, slavný hrdino, který nepřátelům hladce hlavy srážíš, Ty, kterého An miluje, proč Ty by ses měl nepřátel z Kiše bát ? Podívej, už teď jejich zadní voje prchají a kdekdo se na útěk dává. Vojsko Kiše nemůže Uruku ublížit.“
Nad takovou řečí se Gilgameš zaradoval a hned za přítelem Enkiduem si pospíšil.
„Enkidu, příteli, polož rýč a vezmi sekeru. Je čas vzít na rámě zbraň, která strach a hrůzu mezi nepřátele zaseje. Jen ať přijde velký Agga z Kiše. Strach se ho zmocní až nás spatří, jeho mysl bude zmatena a jeho odvaha se zhroutí.“
Neuplynulo ani deset dnů a již vojsko Aggovo obklíčilo Uruk. Když ohromné vojsko uručtí spatřili, zděsili se a celý Uruk upadl ve zmatek. Gilgameš rychle ke svým mužům přišel:
„Jste ustrašeni ? Hrdinové moji ? Nenajde se mezi Vámi ani jeden dost odvážný na to, aby k Aggovi šel a poselství vyřídil?“
„Já,“ přihlásil se Girišchurdurra, královský pobočník, „já půjdu k Aggovi. A přeji si, aby jeho mysl byla zmatena a jeho odvaha se zhroutila.“
A Girišchurdirra prošel městskou branou mezi nepřátele, kteří se jej rázem zmocnili, zbili a teprve poté před Aggu předhodili. V tom kdosi se vyklonil z hradeb urských a Agga se hned ptá:
„Řekni, otroku ! Je snad tamten člověk Tvůj král?“
„Ne,“ odvětil zbitý posel, „Ten člověk není mým králem. Kdyby to byl můj král, zděsil by ses jeho tváře, z očí mu šlehá hněv, jeho vous září jak lazurit, však jeho prsty přinášejí milost. Ale Tví lidé by po tisících padali a vstávali a opět padali jak mouchy a bídně by se v prachu a špíně váleli. Můj král by Aggu z Kiše uprostřed jeho vojsk hravě zajal.“
„Co si to dovoluješ, otroku ?!“ rozhněval se král Agga a jeho lidé se bez milosti pustili do nebohého Girišchurdirra.
Tehdy vystoupil Gilgameš na hradbu v plné zbroji a jakoby nová odvaha se rozlila do duší mužů Uruku, všichni zbraní se chopili a k městské bráně a do přilehlých ulic se seřadili a ven z města se vyhrnuli. Když pak bránou Enkidu procházel, vyklonil se Gilgameš přes hradby, aby svého přítele pozdravil. Tak jej spatřil i Agga a hned se zbitého posla ptá:
„Řekni, otroku ! Je snad tamten člověk Tvůj král.“
A Girišchurdirra pozvedl svůj zrak a přitakal:
„Věru, tenhle člověk je můj král.“
A jakmile to řekl, nepřátelé po tisících padali a vstávali a opět padali jak mouchy a bídně se v prachu a špíně váleli. Aggu z Kiše pak uprostřed jeho vojska Gilgameš, vládce z Kalluby, zajal.
Teď mohl Gilgameš Aggu rozdrtit. Ale on takto moudře promluvil:
„Aggo, Ty jsi vládce. Aggo, Ty jsi nadřízený, Aggo, Ty jsi vojevůdce, Ty dáváš jíst svým poddaným a Ty chráníš uprchlíky.“ A mluvil s Aggou jako s králem a ne jako s poraženým. A Agga uznal moc Uruku a jeho svobodu a vyslovil chválu nad Gilgamešovým městem a řekl:
„Vždyť město Uruk je dílo bohů jako sám chrám Eanna, jehož kult sami bohové stanovili. Vždyť zeď kolem města postavená se dotýká mraků. Vždyť základ k městu položil sám bůh An. Ty, Gilgameši ses o město staral, ty, slavný hrdino, který nepřátelům hladce hlavy srážíš, ty, kterého An miluje.“
A Gilgameš propustil Aggu zpět do Kiše i s jeho vojskem a jeho dřívější moc mu vrátil, však město Uruk svobodu svou uchránilo a moudrému Gilgamešovi pělo chválu.