Ferda v mraveništi: 4. Proč Ferda potřeboval k čištění laso

zobrazeno 512×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.48

To bylo dovádění, to bylo kočkování, co Vám mám povídat. Nakonec vzali mravenci Ferdu na ramena, „ty náš zlatý Ferdo, jak se nám po Tobě stýskalo!“ a odnesli ho ve slávě do mraveniště. 
Ach, tam se to zatím změnilo. Za tu krátkou dobu, co byl pryč, přibylo tolik chodeb, tolik světniček a tolik křižovatek, že by se v tom Ferda už vůbec nevyznal. 
„Ferdo,“ zapísklo cosi hrozně vysokým hlasem, „oč se vsadím, že bys teď už netrefil zpátky!“ Byl to Kuřihlásek. Popálil se, chudák. Hasil kdysi hořící zápalku, kterou někdo hodil na mravenčí pěšinku. Připálil si trochu jazyk. Ale všichni mu rozuměli a nikdo se mu nesmál. My víme, Kuřihlásku, že nemluvíš jako my. Ale ať se nikdo neopováží smát se Ti, když za to nemůžeš! 
I Ferda rozuměl a hned mu také odpověděl: 
„Jak bych netrefil, přece poznám cestu! Bude celá pomazaná medem!“ 
Bác! V té chvíli pustili mravenci Ferdu na zem. Tak se polekali, když to uslyšeli. Hrůza, pomazané cesty! A medem! To je v mraveništi neslýchané. Co by tomu všichni řekli? To se přece musí očistit. Zazněl gong. „Voláme čističe chodeb! Ale tak rychle, jak jen kdo může.“ Ze všech stran se vyhrnuli zametálkové s košťaty, smetáky a lopatkami, už jsme tu, ukažte nám, kde je co rozmazáno, ať to očistíme! Ale jak procházeli chodbami, polepili si nohy medem a rozťapávali smetí po všech stranách. Hrůza hrůzoucí. 
„Pryč, chlapci, jděte domů, Ferda Vám teď ukáže, čemu se ve světě naučil,“ zasmál se náš hrdina. „Jděte domů, jděte domů! A jděte spát, zítra to bude čisté jako ze skla!“ 
Dobře. Zametálkové tedy položili košťata, smetáky a lopatky a šli spát. Šli si lehnout také ostatní. Co měli na sobě medu, to si ještě místo večeře olízali, a za chvíli všichni spali, jako by je do vody hodil. 
Zatím Ferda vyběhl ven. Před mraveništěm vytrhl pavoukovi provazníkovi pěkné lano z pavučiny. Stočil je na laso a začal prohledávat krajinu. Díval se pozorně za každou trávu, proutkem šťoural pod každým kamínkem. Tu a tam vyběhl rozespalý brouček a huboval: 
„Nemůžete nám dát aspoň v noci pokoj!“ Někde narazil na střevlíka, který tam byl na noční číhané. Jej, to se pak musel Ferda rychle schovat, aby od toho siláka nedostal opravdový výprask. 
Ale najednou vyrazila zpod jednoho kamene stonožka. Jako když se kůň splaší. Letěla jako divá. Všechno kolem sebe porážela a jejích sto noh se přitom míhalo jako klasy ve vichřici. 
Ferda za ní. Roztočil laso, ale ne tak, jak ho to kdysi učil Pytlík. Švihl po ní, chytil, už ji držel. A právě za krk. Nastal divoký a těžký zápas. Nejprve stonožka vlekla Ferdu po zemi, ale Ferda se nedal. Dělal, jako by chtěl stonožku zdržovat. Vzpíral se, dělal, jako by ji chtěl táhnout, ale vlastně jen tak obratně stonožku točil, aby ji řídil rovnou k mraveništi. Ani byste nevěřili, jak se hloupá stonožka dala napálit a opravdu couvala přímo do mraveniště. 
Když už myslela, že chudáka Ferdu docela utahala, když myslela, že ho odvlekla na míli od mravenčí kupy, shledala najednou, že je za ní černá hlavní chodba mraveniště. Chudák! V tu hroznou chvíli ji obklopily mrákoty a nohy pod ní poklesly. Ferda ji po špičkách obešel a opatrně ji přivázal k trávě. Ještě jí dal přičichnout k mateřídoušce, po té se tak pěkně spí, a stonožka, zmožená a vysílená, usnula jako zabitá. 
Byla tma tmoucí. Ani měsíček, ani hvězdičky nesvítily, jenom když tu a tam přeletěla nějaká světluška, bylo vidět Ferdu, jak vynáší z mraveniště náruč smetáků, utěrek, košťat nebo kartáčů. A všechno uvazoval stonožce na nohy. 
Opravdu, na nohy! Vždy jeden kartáč nebo smeták či hadr na jednu nohu. „A hijé!“ zavolal hromovým hlasem, když ji odvázal od trávy. 
„Co to? Kde to jsem?“ vyjekla náhle probuzená stonožka. Ale než se stačila vzpamatovat, táhl ji Ferda mezi několika zarosenými květinami do chodby mraveniště. 
„Jéééé!“ zaječela zoufale a opřela se všema nohama, všemi kartáči, hadry a pometly o zem. To právě Ferda chtěl a už ji táhl chodbou. 
„Pozor, čisticí stroj jede!“ volal na mravence, kteří nakukovali do chodby. Opravdu, bylo to jako čisticí stroj. Stonožka se opírala všema nohama o podlahu, a jak ji Ferda táhl, sto kartáčů, pometel a hadrů čistilo všechno do nejmenšího smítka. Občas klepl Ferda stonožku do orosených tykadel a pokropil tak před ní podlahu. 
Chodby se za chvíli leskly jako zrcadlo, a když nastal nový den, běhali mravenci po tak čistých chodbách, jaké dosud nikdy neměli. 
Když se však potom sháněli po svých kartáčích, panenko skákavá, už žádný doma nenašli, stonožka jim s nimi utekla. Ferda ji musel znovu chytit a kartáče jí sebrat. Teprve potom ji zase pustil.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů