Ferda v mraveništi: 16. O tom, jak caparti nešli do školy a Ferda měl velkou slávu

zobrazeno 6×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.59

„Křídla, křídla!“ volali mravenci, když přišli ke svým kuklám. Skoro všem kuklám se dala nahmatat pod obalem křídla. Také bylo vidět, že asi dvacet kukel s křídly je hodně velkých. Z těch budou samičky, nevěsty. Asi třicet kukel s křídly bylo menších, z těch budou samečkové, ženiši. 
„Crrr, cr, cr, crr ..... telegrafoval nejbližší cvrček, který bydlil hned za mraveništěm, depeši cizímu mraveništi. Ovšem bez čárek a háčků: 
„Mame ženichy kolik jich chcete stop.“ 
Za vteřinu telegrafoval cvrček z cizího mraveniště: 
„Dva štaci dekujeme stop.“ 
Hned potom poručil Ferda zhasnout v hajárně svěda a nikdo nesměl dovnitř, aby neprobudil žádného kuklínka dříve, než přijde jeho čas. 
Nevím, kolik dní uplynulo, ale jednoho dne celé mraveniště najednou vycítilo, že ten slavný den přišel. 
Prostě v ten den caparti prohlásili: 
„Dnes je svátek, dnes se nejde do školy, a třída, ve které je Ferda vyučoval přírodopisu, zůstala prázdná. Chůvičky přinesly do mraveniště plné náruče květin a rozhazovaly je po zemi. Trumbelínek si udělal z papíru generálskou čepici a chodil v ní docela vážně po mraveništi. 
Najednou bylo všem slavnostně u srdce a všichni cítili, že ten den nastává veliký svátek. Dělníci, tesaři, zedníci, stájníci a zahradníci nechali práce a procházeli se v okartáčovaných šatech a s umytýma rukama. Jen v kuchyni se vařilo, smažilo, peklo, dusilo, přiškvařovalo, kuchařky se chytaly za hlavu a měly strach, jak to dopadne. 
V tom zdola zařinčel místní rozhlas veselou hudbou do pochodu. Tak veselou, že každý hned poznal, že se děje něco neobyčejného. „Už jdou, už jdou!“ volali všichni a hrnuli se o překot k chodbám do hajárny. 
Už je potkali. Po cestě posypané květinami kráčel průvod ženichů, průvod krásných, urostlých junáků, a každému z nich šustila na zádech zbrusu nová křídla. Jejich tělíčka se leskla jako čerstvě vykartáčovaný lak a na krku, pro pána krále a pro paní královnu, na krku měl každý, ale každičký, malý červený šátek s puntíčky, takový, jaký nosil Ferda, ale jen docela, docela malounký. 
„Podívejte se, samí Ferdové!“ vykřikl Trumbelínek v generálské čepici a chytal se v údivu za hlavu. Chtěli ho okřiknout, ale nebyli mocni slova. Vskutku, jako by tu šli samí Ferdové. 
Co to ? Zde jsou nevěsty ve svatebních závojích a s věnečky na hlavě, každá z nich však má kolem krku také červený šáteček s puntíčky. Ale docela malounký, hodně menší, než nosí Ferda. Co to vše znamená, co se to stalo ? 
„Jejdamánky, copak nevíte,“ vykřikla najednou do šumu užaslého mraveniště nejstarší chůvička, „že to jsou mravenci z Ferdových capartů?“ Jak na to mohli všichni zapomenout? Ovšem! Vždyť to jsou přece mravenci z capartů, na kterých si dal Ferda nejvíce záležet, které nejlíp krmil, nejlíp bavil a nejlíp učil. 
„Takovou slávu jako Ferda ještě neměl v mraveništi nikdo,“ řeklo několik chůviček. 
„Však si ji také zaslouží!“ zvolal nadšeně Nožička, který teprve dnes začal běhat. 
„Ovšem že zaslouží,“ křičeli ostatní.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight