Ferda v mraveništi: 12. Stala se loupež, ale Kuřihlásek v tom byl nevinně

zobrazeno 6×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.56

Všichni, když se to stalo, si potom říkali: 
„Víte, tenkrát s Kuřihláskem.“ Ale, prosím Vás, Kuřihlásek v tom byl opravdu nevinně. On měl prostě ten den strážní službu. „Kuřihlásku, nastup, budeš hlídat u chůviček!“ poručili mu. Tak Kuřihlásek šel. S chůvičkami musí vždycky někdo jít. Když jdou s kuklami na sluníčko, musí vždycky někdo dávat pozor, aby se jejich drahý poklad neztratil. Stačí se jen zapovídat a neštěstí je hotovo. Nepřítel číhá třeba za nejbližším kamínkem a hoňte ho potom, když už utíká s uloupenou kuklou! 
Kuřihlásek šel hlídat poprvé. Bylo mu to divné. „Já vůbec nevím, co si zloděj s ukradenou kuklou počne?“ ptal se svým vysokým hlasem chůviček. 
„Co by s ní dělal jiného, než co děláme my. Chodí s ní na sluníčko jako my, vyhřívá ji jako my, aby se kuklínkovi uvnitř hezky spalo a aby potom z kukly vylezl hezký a zdravý mravenec,“ vysvětlovala mu nejstarší chůvička. 
„A ten nový mravenec jim potom práskne do bot!“ vpadl vítězně Kuřihlásek. 
„Kdepak!“ opravila ho chůvička. „To máš tak, když takový mravenec vyleze z kukly v cizím hnízdě, nepozná vůbec, že je v cizím hnízdě. Tam, kde vylezl z kukly, tam se skutečně narodil, tam je teď doma. A hned začne pracovat pro to mraveniště, ve kterém se narodil, a ani ho nenapadne, že patří jinam. Proto mravenci, kteří mají doma málo dělníků, chodí krást kukly, aby se jim z těch nakradených kukel rodili doma pilní dělníci.“ 
Tak je to tedy. Teď zkrátka víme všichni, proč musí s chůvičkami vždycky chodit nějaká stráž. 
Opatrně a pomaloučku došli toho dne na sluníčko, lehounce rozložili kukly a začali se sami vyhřívat. Tu najednou Kuřihlásek zapískl: 
„Pojďte sem, pojďte sem, tahle kukla má křídla!“ a ukazoval » na jednu kuklu, ač se měl vlastně starat o hlídání. 
Propánakrále, to j e událost. Mraveneček v této kukle už bude mít křídla. Nu to budeme mít brzo slávu. Vsaďte se, že se nám za chvíli budou mravenci rojit. „Holky, pojďte se podívat, vždyť jsme si toho vůbec nevšimly.“ Všechny chůvičky se seběhly kolem kukly, pod jejímž obalem už bylo matně vidět křídla. 
„Opravdu, podívejte se, Kuřihlásek se nespletl. Tuhle, a tuhle, a tadyhle už je vidět křídla. Ze jsme na to nepřišly! Sláva, vždyť i druhé kukly budou mít křídla!“ 
Rychle se po nich obrátily, ale zkameněly hrůzou. Kukly byly pryč. Byli oloupeni. 
Nastalo velké lkaní a naříkání. „Kuřihlásku, to jsi Ty zavinil,“ vrhly se zdrcené chůvy na Kuřihláska. „Proč jsi nás volal?“ plakaly. „Budeme to na Tebe žalovat,“ hrozily a div že Kuřihláskovi nenatloukly. 
To víte, když se někomu něco stane, hledá honem někoho, na koho by to mohl svést. 
Jen Kuřihlásek, chudák, nikomu nic nevyčítal, jenom si tiše, ale přitom vysokým hlasem šeptal: 
„To je neštěstí, to je neštěstí!“ 
Vrátili se velmi smutně domů.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight