Ferda v cizích službách: 8. Jak se nemá aportovat

zobrazeno 12×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.31

Střevlík Masorád se zase shýbl k zemi a začal hopkat. Tentokrát dělal zajíčka. Stříhal tykadly jako ušima, panáčkoval, chvíli kousal trávu a zase hopkal. 
Najednou Ferda udělal: 
„Bum!“ Jenom pusou ovšem, a střevlík se natáhl na zem jako mrtvý. 
Teď se tedy Ferda změnil ve psa. Odložil pušku a brašnu a začal štěkat: 
„Haf, haf, haf, knif, mif, chnif!“ zrovna tak jako pes, kterému přeskakuje hlas. A když přiběhl pes k střevlíkovi, zavrčel divoce, skočil po něm a zakousl se mu do nohy. 
„Jééééééé!“ zařval střevlík. „Ty jsi ale nešika! Co Tě to napadlo?“ 
„Já chtěl toho zajíce, pane myslivče, zakousnout,“ omlouval se mravenec. 
„Tak! A zrovna na noze! Zajíc se musí zakousnout na krku,“ rozčiloval se střevlík, ale honem se chytil za krk, aby mu po něm Ferda neskočil. 
„Ty jsi mi nějaký pěkný mudrc. S Tebou tak něco zkoušet!“ dodal ještě a šli raději dále. Střevlík dlouhatánským krokem a Ferda vedle něho klusem. 
Za chvíli byli u velkého kamene. Tam dole pod kamenem měl střevlík svoji komůrku a kavalec. „Teď lehnout. Než bude večer, ještě si schrupnem,“ poroučel, lehaje si na kavalec. „U mne se dělá hlavně noční služba. Ty si lehni sem vedle pána.“ 
Ferda si tedy lehl na holou zem a brzo usnul, aby byl na noční službu hodně čerstvý.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight