Ferda v cizích službách: 6. O tom, jak hasiči naplano přijeli

Co teď? Teď by mohl Ferda toho nepořádníka nepořádného nechat ležet. Ale co bude s jeho službou ? Má přece nastoupit místo trubače a nemůže tu zůstat. 
„Co kdybych ho vzbudil? Možná že by byl rád. Musím ho přece jen nějak probudit,“ řekl si Ferda a přiložil troubu k ústům. Nadul pořádně tváře a spustil spícímu kmotrovi do uší to jediné, co uměl:
„Trááá, dááá! Trááá, dááá!“ Zrovna tak, jako když jedou hasiči. 
Čmelák se jen prohnul a zamumlal: 
„Třikrát tři je medvěd ..... , kdo bručí, je čmelák,“ a spal dále. 
Ferda tedy na něho znovu: 
„Trááá, dááá!, Trááá, dááá!“ zase jako když jedou hasiči. 
Čmelák jen zašeptal: 
„Kdo bručí je déévět ..... “ a už sebou ani nepohnul. 
Ferda přiložil znovu troubu k ústům, aby čmeláka probudil, ale už nezatroubil. Protože tu se stalo něco, co nikdo neočekával. Od lesa to najednou také zaznělo docela slabounce: 
„Trááá ..... dááá!“ jako nějaká ozvěna. Pak bylo chvíli ticho, ale potom to nějak zaznělo silněji a pak ještě silněji a potom docela dvojhlasně: 
„Trááá ..... dááá!“ To už ozvěna jistě nebyla. 
Z lesa se vyřítil hasičský vůz tažený červenými sarančemi, na voze se drželi prskavci s hasičskými helmami na hlavách a rovnou ke čmelákovi. 
„Tady to hoří!“ zakřikli prskavci. Než je mohl Ferda zastavit, začali z plných sil stříkat rovnou na čmelákův zadeček. 
Když oni mysleli, že je to oheň! Kdyby byli počkali, byl by jim Ferda vysvětlil, že takový černý čmelák má na zadečku jen ohnivé barvy, jako by hořelo. Ale oni hrr, hrr a už stříkali, že by museli mrtvého vzbudit. 
Však čmelák také vyletěl jako střela a neštěstí bylo hotovo. Už nechtěl Ferdu ani vidět, dej sem trumpetu, já Tě neznám, to by se Ti tak líbilo, hned na mne hasiče volat, a než se Ferda vzpamatoval, prodal ho čmelák střevlíkovi Masorádovi, který šel právě kolem. A Ferda zase myslel, že musí střevlíka poslouchat, tak šel pokorně jako beránek.

Autor: O. Sekora