Ferda v cizích službách: 5. Jak se kmotr čmelák sázel, až z toho usnul

Musíme Vám prozradit, že nás čmelák nebyl žádný pořádný čmelák. Jedničku z mravů bychom mu nedali. Ba ani trojku ne. Tenhle čmelák byl takový kmotr z mokré čtvrti. Nehledal sladkou šťávu pro hnízdo, hleděl všechno vypít sám. 
Však sotva pověsil troubu na krk Ferdovi (no ten s ní vypadal!), už běžel ke květince. 
„Vsaď se, Ferdo, že se na tu květinku vyšplhám jen tak rukama!“ volal rozpustile. A hned se chytil stonku jen tak rukama, vůbec nohama nepřirážel a vyšplhal až nahoru. 
Ferda se pozorně díval. Troubu si narovnal na rameni a chvílemi se hlasitě podivoval, aby z toho měl čmelák radost. Najednou však vidí, že čmelák na květince ponořil sosák do kalíšku a vypil všechnu sladkou šťávu, která tam byla.
„Ach tak, ty filuto, mně se zdá, že nechceš cvičit, že chceš hlavně pít!“ řekl si. „Nu, já Tě při tom nechám!“ A také ho při tom nechal. 
Kmotr z mokré čtvrti se po dobrém hltu olízl, a už stál zase u druhé květinky. „Vsaď se, Ferdo, že na tu květinku vylezu pozpátku, hlavou dolů!“ 
Tý jsi mně nějaký povedený čmelák, pomyslel si Ferda. Ale udělám Ti radost. A hlasitě povídal: 
„To není možné, pane čmeláku, to dosud ještě žádný čmelák ani brouk nedokázal. To by dovedl nanejvýš rak, ten leze pozpátku, ale ten zase nedovede šplhat na květinky.“ 
byla. 
„Uvidíš, že já to dovedu!“ zajásal čmelák, a opravdu, za chvíli byl nahoře a zase se ovšem důkladně napil. A ne jednou. Na stonku byla celá kytice kalíšků plných šťávy a čmelák všechny vylízal do poslední kapky. 
„S jakou sázkou teď asi na mne tento kmotr z mokré čtvrti přijde?“ ptal se v duchu Ferda, když viděl, jak čmelákovi hoří oči a jak se chtivě potácí k další květince. Ale už to slyšel. 
„Vsssaď se Fer ..... ferdo, že na túú ..... uhle květinku ..... inku vyle ..... lezu nosem!“ blábolil čmelák u třetí květinky. 
„Tomu už vážně nevěřím!“ vyhrkl Ferda a skutečně tomu nevěřil. Kdepak by takový čmelák dovedl lézt nosem ? Jistě už ani neví, co mluví. Ba, kmotr už vůbec nemluvil. Už si jen zpíval: 
„Třikrát tři je dévět, kdo bručí, je méédvěd!“ ..... a najednou se začal přít sám se sebou: 
„Proč zrovna medvěd ? Vždyť čmelák, taky bručí ..... A leze vůbec medvěd nosem? Neleze. To jenom já nosem ..... “ Ale nakonec byl rád, když mu mravenec pomohl na květinku vylézt jen tak obyčejně. 
Nahoře pil. Dlouho pil. Ale sotva dopil, už jím zase čerti šili. „Vsaď se, Ferdo, že tu vydržím stát na hlavě do šedesáti!“ 
„To byste mohl potom, pane čmeláku, jít cvičit do cirkusu!“ pobízel ho schválně Ferda, protože byl zvědav, jak to dopadne. 
„A já to dovedu ještě lip! Tak počítej!“ troufal si čmelák a stavěl se na hlavu. 
„Jedna ..... .“ začal počítat Ferda, ale než řekl „dvě„, už to dopadlo. Čmelák sebou žuchl těžce do trávy, a než by byl Ferda napočítal „tři„, čmelák spal jako zabitý.

Autor: O. Sekora