Ferda v cizích službách: 2. To nejhlavnější jsme zapomněli a o tom, jak se honí vzducholoď

Ale pro pět ran do hlavy, vždyť já jsem Vám zapomněl říci právě to nejhlavnější! Teprve nyní, když se tak dívám na ty rezaté hlavy a tykadla, mě napadá: vždyť to vůbec nebyli žádní kluci, vždyť to byli rezaví mravenci! 
Opravdu! Byli to mladí rezaví mravenci, které jejich tatínkové a maminky poslali do tábora, aby se tam otužovali, cvičili, aby se tam naučili poslouchat, pracovat, hrát divadlo a uklízet po sobě. 
A teď se hnali jako bouře za padající vzducholodí. Už ji bylo dobře vidět. Ano! Byla to vzducholoď z pavučin, na jaké se vozívají po světě malí pavoučci. 
A co to v ní sedí ? Nějaký tmavý tvor. Snad kominík, který létá nad komíny. Ne! To vypadá jako černoch, který utekl z plovárny. Ach ne, ani černoch to není, je to přece černý mravenec! 
To jste měli slyšet, jaký řev spustili naši kluci, když poznali, že je to černý mravenec. Toho musí dostat a něco mu provedou! Budou dělat, jako by ho zajali. On se poleká, možná že se bude i třást a oni se mu budou pod fousy smát. 
Už, už se vzducholoď snášela k zemi. Už se černý mravenec chystal ke skoku na zem. Snad jim ještě uprchne! Kluci z tábora zakřičeli, až se stromy otřásly. 
Černý mravenec opravdu seskočil a dal se do běhu. Ach! Uteče jim! To bude ostuda! 
Utekl by jim, docela jistě by jim utekl, nebýt jednoho kousku dřeva. Velitel tábora se totiž shýbl po jakémsi podivném dřevu. Po takovém zahnutém klacíku. No, vypadalo to úplně jako bumerang, nástroj australských divochů. Velitel dřevem nad sebou zatočil a hodil. Bumerang zasvištěl vzduchem nad pádící smečkou, už ji předstihl a najednou klep! podrazil černému mravenci nohy. 
Teď kluci z tábora zajásali vítězným řevem a pocákaný mravenec Karlík skočil první ze všech černému na krk. Ostatní mu sevřeli ruce a nohy a ten nejmenší ho chytil za tykadla. „Neboj se, kamaráde! Uděláme Ti jen malý žertíček,“ řekli si potichu. 
Oh, jak sebou černý mravenec házel! Vzepjal se a polovičku rezavých chlapíků setřásl. Kopl jednou nohou a odhodil všechny, kteří ho za ni drželi. Ale než kopl druhou nohou, byl tu velitel a ten měl takovou sílu, že černý sebou už ani nehnul.

Autor: O. Sekora