Ferda v cizích službách: 16. O tom, jak se tenkrát chrousti rozmnožili

zobrazeno 8×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.40

To je pohádka o jednom chlapečkovi, který chtěl chytat chrousty a nevzal si na to pořádnou krabičku,a ještě k tomu ani pořádně nepsal číslice. 
Měl sice v kapse jakousi krabičku, jenomže, nedobrota nedobrá, krabička byla nějaká děravá. Měla odchlíplé dno, a když hoch chytil prvního chrousta, chroust našel díru a už se mu procházel po kabátě. Ale v poslední chvíli, ještě než rozevřel křídla, ho chlapec zase chytil. 
„Podívejme se, už mám druhého chrousta,“ řekl si a šup s ním zase do krabičky. 
Co Vám mám vykládat ? Chroust byl zase za chvíli venku a zalezl chlapci pod kabát. Chlapec ho opět chytil. Potom ho ještě chytil na kalhotách, pak na punčoše a jednou na čepici. To už si začal dělat čárky, kolik chroustů chytil. Kdepak by ho bylo napadlo, že je to pořád jeden chroust, který mu utíká z krabičky! 
Nu a když si hoch myslel, že bude krabička plná, spočítal čárky a bylo jich osmnáct. Panečku, to je chroustů! Hoch si napsal na krabičku osmnáctku. Že však byl nepořádný a psal jen tak halabala, nenapsal jedničku jaksepatří, vlásek nahoru a nožičku dolů, ale jen obyčejnou čárečku. A za ni osmičku. Pak šel domů a už zdaleka křičel: 
„Maminko, hádej, kolik mám chroustů!“ Maminka nevěděla a poddala se. Tak chlapec hned otevřel krabičku. Nebylo tam nic. Tentokrát totiž ten jediný chroust už opravdu uletěl. A tu se dal chlapec do pláče: 
„Ach maminko, kdybys věděla, kolik já jsem jich chytil!“ Vzal do ruky víčko krabičky, aby si to v slzách přečetl, protože to už zase zapomněl. 
„Jedenaosmdesát chroustů jsem chytil, maminko, jedenaosmdesát, já jsem si dělal čárky!“ 
„Jedenaosmdesát?“ povídala maminka a vzala do ruky víčko, aby si přepočítala čárky. „Vždyť jich bylo jenom osmnáct! Vidíš, to máš z Tvého nepořádného psaní jedničky. Otočil jsi krabičku, a jak jsi četl osmnáctku obráceně, bylo z toho hned jedenaosmdesát.“ 
Chlapec si utřel oči. „Tak jich, maminko, nebylo jedenaosmdesát?“ a přestal hned plakat. 
A nakonec si spokojeně oddychl: 
„To jsem rád, že mi těch chroustů uteklo jen osmnáct!“ A byl rád, že mu jich neuteklo víc. 
„To byl hloupý chlapeček,“ volaly larvičky. „Na nic nedával pozor a nic nepoznal!“ A velice se smály. Ani jedna přitom nepoznala, že Ferda při vypravování každé vystavěl z trav, třístiček a vodních vlasů malé lešení, jako by na nich chtěl stavět nějaký domek nebo hrad. Na každé larvičce to lešeníčko vypadalo jinak. 
Ferda se ohlížel po tátovi chrostíkovi, co tomu říká, ale neuviděl ho. A ještě někoho neuviděl. Jakési dva chlapíky, kteří jeho pohádku potají také poslouchali. Kdopak to asi mohl být, vypadali jako dva moli, ale křídla jim nějak divně visela. A říkali si: 
„Tentokrát Ferdu jistě osvobodíme.“ 
Druhý den snášel Ferda ze všech stran nové travičky a třísky, snášel hezké kamínky s rovnými hranami, kamínky, které se blýskaly a svítily jako žárovky. Ba přinesl i několik krovek strakatých broučků. 
Když si to na břehu všechno přichystal a urovnal, vzal zase dutou travičku a znovu svolával k pohádkám. Ach, to byl závod! Larvičky se vyšplhaly nahoru se vším, co měly na sobě, všechny chtěly být první a nejblíže, a Ferda začal novou pohádku

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight