Ferda v cizích službách: 13. Jak si hmyzí nestvůra dělala zuby na mravence a pak cvakla naprázdno

zobrazeno 1480×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.36

Ferda tedy s Ťutínkem šel. Šel klidně, zato mravkolví mládě všude čenichalo, hrabalo, zkoušelo půdu, až se najednou zastavilo. „Tady si udělám důlek.“ Na měkkém místě začalo jezdit pozpátku po zemi kolem dokolečka. Rylo zadečkem do země a hlavou kolem sebe vyhazovalo písek, až si vyhrabalo pěkný důlek a bylo v něm až po krk zavrtáno. V samém měkkém písku. Nic z něho nebylo vidět, jen hlava s těmi dlouhatánskými zuby vyčnívala. 
„A teď mi, Ferdo, přiveď honem nějakého mravence, mám hlad!“ poručilo si mládě a přimhouřilo oči. 
To víte, to se lehko řekne, přiveď! Ale co by tomu druzí řekli, to už mládě nepovědělo. Copak by bylo možné, aby Ferda nadháněl lvíčeti mravence k snědku ? Něco podobného by se nemohlo napsat ani v pohádce. To by přece byla hrozná zrada, jakou Ferda nikdy neprovede. To raději knížku zavřeme a už se do ní ani nepodíváme. 
Ale počkejte, možná že se něco stane, co nikdo nečekal. Podívejte se, tu přicházejí nějací dva podivní brouci. Už jsou u Ferdy a už se s ním zdraví. 
Kdopak to asi může být? Vypadají jako brouci páteříčci, oba mají oblečeny takové dlouhé, černé taláry a na hlavě mají malé čepičky s dlouhými tykadly. 
Ferda se s nimi dává do řeči. A pohleďte, jeden z brouků smeká svoji čepičku a Ferdovi se rozzáří tváře. Pročpak asi ? 
Víte proč ? Víte, kdo to byl ? Jeho dva kamarádi, černí mravenci. Tentokrát si pro něho přišli přestrojeni za páteříčky. 
„Pojď, Ferdo, pojď s námi. Přinesli jsme Ti také převlečení. Koukej, tam za tím křovím máme pro Tebe černý talár. Ten Ti oblečeme,“ šeptali mu. 
„Když já se,“ ukázal Ferda palcem na Ťutínka, „trochu bojím.“ 
„Co ? Ty se bojíš ? Takový hrdina ?“ A plác! Jeden z mravenců ho plácl po rameně. 
A jejej! Teď mohlo být opravdu po Ferdovi. Vždyť on stál na krajíčku Ťutínkovy jamky, a jak ho kamarád plácl, Ferda sjel po písku dolů. Honem nahoru, pryč od Ťutínkových zubů! 
„Á, chachachá! Už tu mám mravence!“ zajásal Tutínek. „To si pochutnám!“ mlaskal. Už byl přesvědčen, že mu Ferda nadehnal tučného mravence. Hned po něm začal házet písek. A to bylo zlé. Písek podrážel Ferdovi nohy. Ferda se dral zoufale nahoru, ale jak udělal krok nahoru, vletěl mu pod nohy nový písek a on zase sklouzl o krok dolů. 
„Kamarádi, zachraňte mne, on mne sní!“ zakřičel Ferda zoufale. 

„Á, chachachá!“ jásal do toho Ťutínek nadšeně a cvakal svými dlouhatánskými kusadly. Krak, krak, zapraská to, a bude po Ferdovi. 
„Rychle! Ferdu nedáme. Ferdu musíme zachránit!“ vyskočili polekaní kamarádi. „Podej mi ruku, já půjdu první. Nebo ho už nikdy neuvidíme!“ Udělali řetěz. Jeden se pevně postavil na kraji jamky, chytil kamaráda, ten se spustil a podal Ferdovi ruku. Však už byl nejvyšší čas. Tutínek už málem držel Ferdu za jednu nohu, když ten hup! Vyskočil nahoru. Jej, to si kamarádi oddychli. 
„A teď, teď Ťutínka vyplatíme!“ rozjásali se šťastní zachránci. Jeden už přinesl pěkný, tvrdý kamínek, namířil na Ťutínka a kutululu! Poslal jej do důlku přímo do Tutínkovy otevřené huby. Tutínek se už třásl na něco dobrého. Ucítil, že něco letí k němu. „To bude konečně mravenec!“ řekl si. Chytil to bez rozmyšlení kusadly a křup, křup! Kamínek se rozsypal na kousky a Ťutínek ho hltavě spolykal. 
Lidičky zlatí, dovedete si představit, jak si pochutnal. „Fuj, ááá!“ zaječel. „Cos mi to sem poslal ? Tfuj! Ani vyplivnout to nemohu. Já chci mravence. Bééé! Opravdové mravence. Na ty mám chuť. Rozumíš ?“ 
„Už, už, hned to bude!“ těšil ho rychle Ferda. „Takového velkého, černého chlapíka jsem Ti chytil. Už ho pustím dolů.“ Přitom mrkl na kamarády, aby mu z křoví podali nachystaný černý talár. Uvázal jej na provázek a spustil do jámy. 
„Hůůů, to se konečně najím. To je ono,“ zaradoval se Ťutínek a hned chňap po taláru! Ale jak chňapl, Ferda zatáhl za provázek a talár vyskočil. Juj, to teď byla podívaná. Talár skákal, Tutínek skákal za ním, vyl, skučel, Ferda tahal za provázek a kamarádi zatím jako dva stroje rychle stavěli. Postaví nad Ťutínkem věž, která ho v jeho jamce zavře. Ve věži bude viset černý talár a bude se nad Ťutínkem houpat. A oň, zubatec hladový, bude jen skákat a řvát, protože si neukousne ani prázdného taláru. 
„Ještě tuhle! A tu! Tu máte dřevo!“ Sláva, kdosi jim pomáhal. Jakýsi motýlek nebo můrka. Právě jim přinášel dřevo a honem běžel pro druhé. Skákal radostí, že může mravkolvovi něco vyvést. 
„Dobře mu tak! Jen do něho! Postavíme mu takovou věž, že se o tom bude vykládat daleko široko!“ a rozplýval se škodolibou radostí. 
Ťutínek nepřestal řvát a skákal, až se celá jamka otřásala. Ano, otřásala. Hodně. A na to mravenci zapomněli. Jak se jamka otřásala, pohnul se písek. Nejprve trošinku, potom hodně, a najednou bác! Celá věž se svalila. Spadl talár, spadly všechny trámy a přiskříply pod sebou Ferdu. 
Větší neštěstí se nemohlo stát. 
„Podvedl jsi mne. Vyhladověl! Teď Tě za to sním!“ zasípěl hlady polomrtvý Ťutínek. Oči mu zčervenaly, celý se třásl, ale ještě měl tolik síly, aby se pohnul k Ferdovi. Tu je! Tu ho má! Tu leží ten černý nešťastník. Už na něj míří ostrá kusadla, už jen malý ždibínek a teď ho chytí a sní. Je po Ferdovi. 
Ale v poslední chvíli přiskočil k němu ten podivný motýlek. „Ferdo, chceš, abych Tě zachránil ? Jsi obratný chlapec. Uděláš mně něco pěkného doma ?“ 
„Udělám, udělám,“ křičel Ferda. „Jen mne, prosím Vás, vytáhněte!“ 
Motýlek, nebo můrka, se opřel o trámy, ty povolily, silnýma rukama chytil Ferdu, vytáhl ho, a cvak! Za Ferdou cvakla hlasitě Ťutínkova kusadla. Ale už cvakla naprázdno.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů