Ferda v cizích službách: 11. O kamarádech v převlečení a o tom, jak pumpa praskla

Jednoho dne šli kolem Ferdy dva podivní poutníčci. Mohlo by se říci, že to jsou dva brouci kapucínci, kdyby nebyli o mnoho menší a kdyby na nich krovky tak divně nevisely. 
Však oni to také vůbec nebyli brouci kapucínci. Když se jeden z nich přiblížil k Ferdovi a odkryl trošičku kapuci, tu Ferda s úžasem shledal, že je to převlečený černý mravenec. A druhý poutníček byl také černý mravenec, také v převlečení, aby ho nikdo nepoznal. 
„Pryč, pryč, kamarádi, ať Vás tu potápník nevidí,“ zhrozil se Ferda. „Musím mu zde pumpovat vzduch a on by se rozhněval, kdyby viděl, že se tu s Vámi bavím.“ 
Oba zakuklení mravenci se jen usmáli. „Neboj se, Ferdo. My chceme utéct. Ovšem, ale jen s Tebou. Vždyť jsme proto přišli, abychom Tě vysvobodili ze zajetí. A aby Tě nikdo po cestě nepoznal, ušily Ti naše švadlenky také jednu kapuci, aby ses mohl přestrojit.“ 
Skutečně, jeden mravenec vytáhl zpod svého pláště kapuci přichystanou pro Ferdu. Kdyby si ji Ferda oblékl, vypadal by také jako brouk kapucínek a nikdo by si ho jistě ani nevšiml. 
Ferdovi přecházely oči úžasem. Panečku, převléci se za kapucínka! To by byla švanda! Jak by na něj všichni koukali! A což teprve, kdyby se tak převlečený rozběhl třeba mezi rezavé mravence a začal je strašit. Ti by utíkali! 
Ferda už natahoval ruce. Už měl jednu ruku v rukávě a už se chystal navléci i druhou. Najednou se však pod vodou mihl černý stín a zvonek trochu zacinkal. Potápník Straširybka si jde asi pro vzduch! Ať nic nezpozoruje! Jeden z převlečených mravenců honem skočil k pumpě a stiskl. 
A to byla chyba, to neměl dělat, jejej, proč se raději lépe pod vodu nepodíval! Nepřiplul tam totiž potápník, ale připlul tam pulec, tlusté žabí mládě, zvědavec zvědavý, který se šel podívat, není-li provázek od pumpy snad k jídlu. Zatahal za něj a teď dostal tolik vzduchových bublin přímo do pusy. 
Co byste Vy udělali, kdyby se Vám to stalo? Asi byste křičeli, naříkali, možná že byste i plakali. Pulec křičet neuměl, ani plakat, ale protože ho vzduch strašně zalechtal, nehorázně kýchl. A to bylo právě to neštěstí! 
Jak kýchl, vzduch vletěl zpátky do pumpy a prááásk! pumpa se s velikým rachotem roztrhla na několik kusů. Voda se vyvalila na břeh, udeřila do našich mravenců jako padající dům a srazila je k zemi. Larvičky se probudily. Nejdříve myslely, že je to zemětřesení, ale pak zavolaly na tatínka: 
Tatíí, pumpa Ti letíí!“ 
Za okamžik tu byl potápník, ještě měl plnou pusu jídla, ale hned spustil na Ferdu: 
„Cos to, nešťastníče, udělal? Moje drahá pumpa je rozbita! Kde já zas takovou najdu?“ A hned řekl Ferdovi, že ho už nechce. Ferda se nehájil. Ani nedutal, jen se po očku ohlížel po svých kamarádech. Byli však už pryč. Utekli, ani je nikdo očkem nezahlédl. I tu jeho kapuci vzali s sebou. Ferdu ovšem neosvobodili. 
Celou noc potom telegrafovali cvrčci hlasitým cvrkotem na všechny strany oznámení, že potápník Straširybka má šikovného mravence a kdo by ho chtěl.

Autor: O. Sekora